2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

362Nové publikaceovšem usnadňovala i realizace většiny výzkumůformou nevelkých sond, jejichž hustá síť pokrylai plochu Ungeltu.Prameny jsou prezentovány formou tabulekobsahujících korelační číslo stratigrafické jednotkyi její číselné značení v jednotlivých řezech, číslařezů, popis a interpretaci (např. navážka, zásyp objektu,stopy sídelních aktivit), číslo sáčku, základnísložení nálezového souboru a odkazy na obrázky,plány a fotografie. Písemnou část doprovází výběrkresebné dokumentace, především řezů a fotografií,jakož i reprezentativní výběr keramiky dochovanétakřka výlučně ve fragmentárním stavu. Zobrazenyjsou především okraje nádob, příp. jiné reprezentativníexempláře, např. zlomky s červenou malbou.Jednotlivé obrázky vždy zahrnují keramiku z určitéstratigrafické sekvence, přičemž okraje jsou uspořádánydo skupin (např. vytažené, zduřelé) a příslušnostdo konkrétní uloženiny určuje odstín šedi. Četnostzastoupených typů, podtypů a variant v jednotlivýchvyjadřují grafy. Překvapivě se zde všakneuplatnil společný typář, takže složení jednotlivýchsouborů lze kvalitativně srovnávat jen velmiorientačně. Je zjevné, že vytvoření deskripčníhosystému je nutným předpokladem další práce s nálezy.Není jasné, proč nebyl aplikován již v této fázizpracování, když je zjevné, že k určitému roztříděnídošlo a některé typy či podtypy, v každé vrstvěovšem více či méně odlišné, jsou zastoupeny ve víceexemplářích. Aniž bychom předjímali vyhodnocenízískaných souborů, můžeme konstatovat, že těžištěakumulační činnosti doprovázené hloubením různýchvýkopů spadá rámcově do 12.–13. století.Režim zacházení s prostorem a sídlištním odpademse patrně zásadně neliší od jiných částí centraStarého Města v tomto období.Publikace rovněž obsahuje základní stavebněhistorickécharakteristiky jednotlivých historickýchdomů. V jádrech některých byly zjištěny kvádříkovéobjekty, nahrazené raně gotickou a mladší architekturou.Místy byl prokázána i obvodová dřevěnázástavba, v některých případech se zapuštěnýmpodlažím. K závažným objevům patří i příkop z románskéhoobdobí.Je zjevné, že kniha L. Hrdličky představujedůležitý, avšak ve vztahu k výzkumu Týna nikolivfinální počin, jehož přímé využití má své meze.Nezbytné následné vyhodnocení bude představovatnejen významný příspěvek k urbanizaci StaréhoMěsta pražského, ale i koorganizaci středoevropskýchobchodních zařízení na přelomu raného a vrcholnéhostředověku. Přejme proto autorovi, abyho odborné veřejnosti představil co nejdříve.Rudolf ProcházkaTereza Koucká: Středověké kachle z NovéhoKnína. Podbrdsko – Fontes 5. Příbram 2007. 158 str.V názvu publikace uvedená lokalizace poněkudmate, neboť pojednávané artefakty byly objevenyběhem stavebních prací v blízkosti kostelasv. Františka Serafínského na okraji osady StarýKnín, přičleněné dnes k Novému Knínu, v ranémnovověku významnému hornímu městečku. O nálezovýchokolnostech v r. 1970 jednorázově shromážděnéhosouboru nevíme nic určitého, zlomkyave větším počtu takřka celé exempláře kachlů(komorových, nádobkových i baňkových) byly vyjímánystavebními dělníky při hloubení asi 50 mdlouhé rýhy. Jako pravděpodobná se vzhledem k topografickýmsouvislostem jeví spojitost pozůstatkůotopného/otopných zařízení s vybavením fary, vyloučitale nelze třeba ani vyvezení destrukce kamenz poblíž situované tvrze nebo ze dvou svobodnickýchdvorů.Pomineme-li zlomky s velmi fragmentárně dochovanouvýzdobou, rozpoznáváme na čelních vyhřívacíchstěnách komorových kachlů 15 motivů(z nichž jeden ve třech variantách). Nápadné stylovéshody vyčleňují práce minimálně tří zhotovitelůkadlubů. Reliéfy jsou ztvárněny buď se snahou proporčněvěrně zachytit figurální kompozici i dekorativníprvky, nebo se naopak vyznačují více či ménězřetelnou geometrickou schematizací – charakteristickým„rukopisem“ masové produkce gotickýchkachlů české provenience. Rozličnost výtvarnéhopojednání nejlépe vynikne při srovnání tří zastoupenýchvariant motivu českého lva: vedle sebe shledávámenadprůměrně kvalitní ukázku uměleckéhořemesla (byť nesouměřitelnou s tzv. vysokým uměním),značně zjednodušené vyobrazení (v literatuřečasto označované jako projev tzv. rustikálnosti),také však rutinně a s jistotou zvládnuté provedení,charakteristické přitom redukcí mnoha částí reliéfuna geometrické tvary.Precizně formulovaný a podrobně rozvinutýikonografický rozbor užitých námětů je podmíněndůkladným uměleckohistorickým školením autorky.Kritický způsob objasňování významu výzdobnýchschémat, podložený hojnými citacemi ze středověkýcha starších literárních děl a širokým přehledemovariabilitě motivů, dosavadnímu bádání – vyjmadvou studií o motivu vlka falešného kazatele – citelněchyběl. S neznalostí kontextu se přitom mnozíautoři pouštějí do odvážných interpretací některýchmálo zřejmých vyobrazení. Hodnověrné osvětlenísymboliky již delší dobu známého motivu kohoutaobklopeného drobnými opeřenci (patrně kuřaty)zprostředkovává teprve rozbor knínské ukázky,přestože není složité vyhledat literární protějšky,