2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

286DOBE· –VOJTùCHOVSKÁ: ¤ivnáãské sídli‰tû v Úholiãkách, okr. Praha-západZvláštním případem je vrcholová část převýšeného ucha, rozeklaná v sérii drobných výstupků,z nichž jsou dva zachovány (obr. 11: 8; tab. 8: 5). Tento detail je mj. doložen u řivnáčského hmoždířez Denemarku (Zápotocký – Zápotocká 1990, Taf. 19: 3). V úvahu připadají i jiné tvary, jde kupř.o typický způsob úpravy uch mladobadenských džbánů skupiny Viss v Alföldu (Bognár-Kutzián1973, 38–40, fig. 3: 7, 8), v českém badenském prostředí obdobnou aplikaci najdeme na kónickémčerpáku z Prahy-Lysolají (Pleslová-Štiková 1972, 38, 101, obr. 38: 15).7. Chronologický výskyt rendlíků, dalšího typického tvaru středního eneolitu, se víceméně kryje s délkouužívání hmoždířů, od kterých se liší výrazným rozdílem výšky vůči průměru dna. Podle těchtoparametrů (Ø dna okolo 20 cm) rendlíkům nejspíše patří minimálně dva zlomky (obr. 9: 11; 13: 8).8. Zajímavým předmětem je nepochybně drobný zlomek výdutě miniaturní nádobky s proporčněpřehnaným plným výčnělkem (obr. 11: 5). Lze jej vzhledem k analogiím (Ehrich – Pleslová-Štiková1968, 70–71, pl. XLVII: 5 či XXXV: 15) považovat za torzo závěsné miniaturní nádobky.Vřivnáčském kontextu byly dále nalezeny dva zlomky miniaturních kónických nádobek, o výšce2,5 a 3 cm (obr. 9: 2; 11: 2). Jde o kategorii, jež je zastoupena v materiálu prakticky každé archeologickékultury.VIII. Absolutní datování řivnáčského sídlištěPři plavení výplně nádoby 2 z obj. 35/98 (obr. 5: 35/98–2 a 13: 4a, 4b) byl objeven zuhelnatělýzbytek jablka (Pokorný 2008), který byl radiouhlíkově datován v poznaňské laboratoři metodou AMS(Poz-18664). Bylo získáno datum 4230 ± 35 BP, které po kalibraci s 68,2% pravděpodobností(1 sigma) spadá mezi léta 2900–2762 BC, s 95,4% pravděpodobností (2 sigma) se pohybuje v časovýchintervalech 2911–2850, 2813–2741 a 2728–2694 BC, přičemž nejvýraznější amplitudu křivkyje možné pozorovat okolo roku 2900 př. n. l. (obr. 19). Pozoruhodné je, že datum získané v nedávnédobě stejnou metodou (AMS) taktéž z protořivnáčského kontextu (Praha-Miškovice, KIA–30944,4330 ± 31 BP, kolagen z kostěného šídla) spadá po kalibraci a při pravděpodobnosti 95,4 % zhrubado stejného intervalu: 3020–2893 BC (Ernée et al. 2007, 83–86). Absolutní data protořivnáčskéhostupně bychom však očekávali poněkud starší, bezpochyby však jde o podnět k úvahám o vnitřníchronologii závěru středního eneolitu. Důležitý je nepochybně i fakt, že první vzorek pochází z plodus jednoletým cyklem, u kterého lze na rozdíl od valné většiny zuhelnatělého materiálu vyloučittzv. „syndrom starého dřeva“, a druhý z kolagenu kostěného nástroje.Pro závěr středního eneolitu máme z českého prostředí v současné době ještě dalších 8 více čiméně věrohodných dat. 23 Největší nedůvěru vzbuzuje vzorek Bln-4165 Lovosice, z rozsáhlého sídlištníhoobjektu kultury kulovitých amfor, zkoumaného na přelomu 20. a 30. let 20. století. Byl získán zespodní části výplně objektu, resp. z „untere Herdschicht, Tiefe 1,8 m“. Datum 4520 ± 80 BP, po kalibracis 68,2% pravděpodobností spadající zhruba mezi léta –3350–3100 (Zápotocký – Dobeš 2000, 139,obr. 15), se zdá být pro pozici kultury kulovitých amfor v rámci českého eneolitu příliš vysoké. Dleurčení V. Čulíkové však šlo o uhlíky dubu, čili nemůžeme vyloučit zmíněný efekt „starého dřeva“, nehleděna možnou kontaminaci starším materiálem a další faktory. Nespolehlivost vzorku vynikne rovněžpři porovnání s přesnějším datem z Úholiček, které se vztahuje k protořivnáčskému stupni. Kontaktyobou kultur jsou v českém prostředí dosud prokazatelné až v horizontu vlastní řivnáčské kultury.23 Z výšinného sídliště na Homolce u Stehelčevsi je k dispozici rovněž datum (OWU-59), 3424 ± 185 BP (OgdenIII – Hay 1964, 345), čili –1765 ± 226 1 sigma. Zuhelnatělé zbytky dřeva byly odebrány z chaty T z hloubky 1,5 m,což by odpovídalo uhlíkaté vrstvě b, spojované se zánikem, resp. požárem uvedené řivnáčské chaty (Ehrich – Pleslová-Štiková1968, 386–393, 479, obr. 108). Přes velkou odchylku však datum po kalibraci evidentně spadá předpolovinu 2. tisíciletí př. n. l., čili souvisí nejspíše s tamějším osídlením v době kultury únětické, a je tak v rozporus popsanou interpretací dané vrstvy. Některá data na Denemarku (Bln-2891 a 3270, 3450 ± 60 BP a 3210 ± 70 BP)z vyšších partií příkopu obj. č. 2, vyhloubeného v období řivnáčské kultury, svědčí o jeho postupném zanášenípo dlouhá staletí, jelikož odpovídají starší době bronzové, vnější řivnáčský příkop č. 1 byl dle vzorku Bln-2890(2030 ± 60 BP) částečně otevřený dokonce ještě na přelomu letopočtu (Zápotocký 2008).