2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 291Tab. 9. Úholičky. A – částečně vypreparovaná mazanicová destrukce v obj. 5/98. B – torzo džbánu typuansa cornuta a dno zásobnice v kůlové jámě č. obj. 32/98.Tab. 9. Úholičky. A – teilweise präparierter Schutt aus Lehmbewurf in Obj. 5/98. B – Torso eines Krugs mitansa cornuta und Boden eines Vorratsgefäßes aus Pfostengrube Obj. Nr. 32/98.Spíše zlomkem svisle provrtaného tkalcovského závaží než přeslenem je předmět z obj. 42/98(obr. 10: 9), soudě podle střepu s nedostatkem ostřiva, strukturou podobného vypálené mazanici.Ivpřípadě datování objektu do období se šňůrovou keramikou by tedy nejspíše šlo o intruzi, jehořivnáčské stáří se tedy zdá být nesporné.Z jámy 3/98, řazené ke kultuře zvoncovitých pohárů, byly vyzvednuty 2 zlomky cedníku (obr. 16: 10).Průkazné doklady jejich užití však ani z řivnáčské kultury (srov. Ehrich – Pleslová-Štiková 1968),ani z období zvoncovitých pohárů (Ondráček – Dvořák – Matějíčková 2005) neexistují, může tedyjít o zlomky vtroušené z mladší mohylovo-knovízské sídlištní situace. 24Posledním předmětem vymykajícím se z obvyklé keramické produkce, tentokrát druhotnou úpravou,je polotovar keramického kolečka vylámaného ze střepu. Nález o průměru ca 40 mm pocházíz obj. 13/94, je tedy bezpečně řivnáčského stáří (obr. 9: 6; tab. 8: 16).XII. Nekeramické nálezyZ nepočetné množiny broušené industrie zaujme zejména oble trojúhelníkovitý předmět z břidlice,oboustranně vybroušený do ostří, se stopami opotřebení (zčásti sekundárního?) zejména ve vrcholuhrotu. Původně byl zjevně delší, přičemž jeho nedochovaná část (rukojeť) byla odlomena (obr. 18: 1).Artefakty obdobného tvaru a suroviny se vyskytují na řivnáčských sídlištích a jsou interpretovány jakonože, tj. předměty s jedním ostřím a otupeným hřbetem. Exemplář z Úholiček se od nich však oboustrannýmostřím odlišuje, bylo by tedy zřejmě vhodnější hovořit o dýce. Jejich funkce je nejasná,uvažuje se o opracování kůží, porcování masa, příp. dalších měkkých materiálů (potravin). Nástrojeobdobných znaků jsou doloženy v Posálí v prostředí soudobé kultury bernburské (souhrnně Moucha1967). O tom, že nejde o artefakt až tak vzácný, svědčí výsledky dlouhodobé terénní aktivity J. Zadáka,provozované zejména na vých. okraji Prahy, odkud pochází již větší množství kusů (Zadák – Vencl –Venclová 2006, 398, 404, 439).Dále je broušená industrie zastoupena třemi artefakty. Prvním z nich je eneolitická sekerka běžnéhotvaru, nalezená v mohylovém obj. č. 26/98 (obr. 18: 3), která nejspíše souvisí se sídlištní aktivitouřivnáčskou či zvoncovitých pohárů (Ondráček – Dvořák – Matějíčková 2005, 14, Taf. 6: 23–24;33; 58: 31). Zbytek představují dva drobné odštěpky hlazených nástrojů, jeden z chaty 13/94 (obr. 18: 2)a druhý z kůlu d téhož objektu. Oba úlomky pocházejí z hotových tvarů, svědčí tedy nikoli o výroběřivnáčské broušené industrie na místě, ale pouze o jejím užívání.24 Jediným nálezem tohoto druhu na Denemarku je drobný zlomek slabě prohnuté děrované stěny, který pocházíze svrchní vrstvy středního příkopu, jeho příslušnost k řivnáčské keramice proto není jistá. Za informaci autořiděkují M. Zápotockému.