2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

234âULÍKOVÁ: Ovoce, kofiení a léãiva z ranû novovûké jímky hradãanského ‰pitáluObr. 3. Cucurbita pepo (dýně obecná) – semeno,měřítko 10 mm. Veškeré fotografie V. Čulíková.Fig. 3. Cucurbita pepo (pumpkin) – seed, scale 10 mm.Obr. 4. Oryza sativa (rýže setá) – plucha, měřítko1 mm.Fig 4. Oryza sativa (rice) – lemma, scale 1 mm.Ve středověkých souborech bývá plodová zelenina pravidelně zastoupena jen okurkou.Okurka setá (Cucumis sativus) představovala v českých zemích v raném novověku již poněkolik staletí pěstovanou plodinu (viz odstavec Zelenina – koření – léčiva). Semena melounubývají zcela ojedinělá a dýně obecná se neobjevuje. Nejen po celý středověk, jakupozorňuje Hegi (1928, 320), ale i na prahu novověku byly jednoleté dýně a melouny, a tocukrové i vodní (Citrulus vulgaris), vzájemně zaměňovány a je těžké v bylinářích rozlišit,o které taxony jde. Např. „okrúhlá tykev“ neboli Cucurbita pepo, v Herbáři Křišťana z Prachatic(nikoli ještě v jeho Lékařských knížkách) představovala nejspíše některou z odrůdmelounu, méně pravděpodobně asijskou tykev jiného druhu. Latinský originál tohoto herbáře,jehož vznik je kladen na samý práh 15. stol., se sice nezachoval, ale existuje opiszr.1416 a za první české zpracování je pokládán Kodex vodňanský (sborník pro domácípotřebu), časově řazený rovněž do 1. pol. 15. století. „Okrúhlá tykev“ v něm už figurujemezi léčivy. V edici Matthioliho Herbáře z r. 1596 je dýně obecná popsána pod latinskýmnázvem Cucurbita indica (= od Indiánů) a českým jménem „turecké zelí“ (odtud název„turek“), zatímco taxony označené jako dýně jsou zařazeny mezi melouny. U Cucurbitaindica se v Matthioliho Herbáři v rámci receptu na vnitřní použití píše: „Voda z nezralýchtykví pálená dává se píti v horkých zimnicích, … proti horkému kašli a pomáhá na stolici“.A dále: „Tykvové semeno odlup a očisť od zevnitřní (= vnější) kožky aneb šupiny, svařv ječné vodě a pij z toho. Jest dobrý trunk proti horkým neduhům jater, ledvin i jinýchvnitřních oudův.“Dýně byla až do 19. stol. pokládána za původní ve Starém světě, nejspíše ve východní Indii, k čemužvedly tehdy ojedinělé archeologické nálezy semen domnělé dýně z Egypta. V polovině 20. stol. byly hlášenynálezy semen dýně ve středověkých sedimentech např. na Novgorodsku (Sinskaja 1973, 180). SemenoCucurbita pepo zde bylo zachyceno spolu se semeny okurky a dalšími plodinami v antropogenní vrstvěz 10. století. Podle Troníčkové (1984) se však tyto nálezy vždy týkaly jiných rodů tykvovitých. Dle Polívky(1901, 322) „byla vlast tykve dříve hledána ve východní Indii. Až výzkumy Witmackovými z r. 1879 bylozjištěno, že pochází z jižní Ameriky“. Sinskaja dále uvádí, že všechny druhy tykve jsou amerického původu.Konstatuje, že místní formy Cucurbita pepo nejsou v Jižní Americe, ale v Mexiku. Dnes je většinouautorů akceptováno jako vývojové centrum Mexiko a přilehlá část Severní Ameriky (příp. i Střední Ameriky).Již v minulosti (srov. Jirásek 1958, 517) převládal názor, že k domestikaci dýně turka patrně došlove dvou střediscích v přimexické oblasti USA. Nyní uvádějí Hošek a Pokorný (2007), že Cucurbita pepobyla zřejmě domestikována dvakrát: asi 10 000 let stará semena se známkami domestikace byla nalezena