2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

244âULÍKOVÁ: Ovoce, kofiení a léãiva z ranû novovûké jímky hradãanského ‰pitálurenklody s kulovitými zelenými, zčásti načervenalými peckovicemi a žlutozelenou dužninou,a to dle Opravila (ústní sdělení) ve dvou sortách (var. italica, var. claudiana). Z poddruhupravých švestek byly přítomny švestka domácí (subsp. oeconomica var. pruneauliana;obr. 10) a moravský špendlík (subsp. oeconomica var. oxycarpa – obr. 9). Špendlík jezbarven žlutě (někdy s červeným líčkem) a připomíná z recentního ovoce obyčejný špendlík,avšak ten je větší (srov. Opravil 2000b). Pravé švestky sice byly prokázány už z kdysiřímských území v jihozáp. Německu (Knörzer 1970; 1981), u nás se však rozšířily teprveve 14. století. Opravil je pokládal za nejvhodnější k sušení (ústní sdělení), což patrně souvisís jejich početným výskytem v archeologickém materiálu.Broskvoň obecná vcelku pravidelně provází počínaje raným středověkem většinu našichnalezišť v teplejších oblastech. Také byla mezi ovocnými dřevinami, doporučenými k pěstováníve franské říši prostřednictvím Capitulare de villis. Většinou bývají v objektech zachoványpoloviny nebo zlomky pecek. Nejstarší drobné doklady na území Prahy pocházejíz Malé Strany – z 9.–10. stol. (Hartigovský palác: Čulíková 1998a) a z 10.–12. stol.(Lichtenštejnský palác: Čulíková 2001a) – i z Pražského hradu z 9.–10. stol. (Čulíková2001b). V rámci trojice srovnávaných raně novověkých pražských lokalit (Hradčanské nám.,Melantrichova ul.) ovšem byla broskvoň zastoupena jen v Kanovnické ul., a to více neždesítkou vesměs neporušených pecek, které bývají výjimkou. Nejspíše proto, že semenaměla široké uplatnění v tehdejší medicíně (Fischer 1929; Matthioli 1596), což se zejménav případě špitálu s lékárnou zdá pravděpodobné. Zbytky endokarpů po vyloupání semenpatrně stejně jako skořápky ořechů sloužily coby palivo.Rozměry pecek dosti kolísaly, což by mohlo nasvědčovat pěstování více sort (obr. 11):pecka č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10délka (mm) 27,5 23,3 26,5 22,1 32,2 26,3 24,2 23,8 24,2 23,2šířka (mm) 16,2 13,4 15,8 14,2 – 19,6 16,1 19,1 20,5 17,6tl. (mm) 21,1 17,2 19,4 18,1 18,5 14,5 13,5 14,4 18,4 14,7Protože broskve rychle dozrávají a nejsou vhodné pro delší transport, dá se předpokládat,že ovoce pocházelo ze sadů v pražském okolí, nebo aspoň ve středních Čechách.Zlomky a shluk jádřinců jsou vedle množství značně variabilních semen jabloně a kališníjamky kromě semen z hrušní dostatečným dokladem nejen konzumace, ale i zpracovávánítohoto ovoce, pěstovaného zřejmě v rozmanitých sortách.K jádrovému ovoci náleží kromě jabloní a hrušní též mišpule německá. Podle Kovandy(1992, 487–488) se v Čechách pěstuje v nejteplejších územích od 12. stol. pro plody, kteréjsou jedlé v přezrálém nebo namrzlém stavu. V archeologických objektech ovšem patřímišpule k vzácnostem. V Čechách byla dříve zachycena jedině ve středověkém Mostě(14.–15. stol.: Čulíková 1995b), na Moravě v Brně (1. pol. 15. stol.: Opravil 2000b). Celkem12 černohnědých, velmi tvrdých semen z Kanovnické ul. (obr. 12) představuje zatím nejpočetnějšínález tohoto druhu v ČR z raného novověku; nejnověji se objevila další dvě semenave výplni žumpy z 1. pol. 17. stol. na Malé Straně v Praze (Kočár et al. 2007b).Mišpule, domestikovaná snad v Azerbajdžánu (Jirásek 1958, 315), se dostala přes Alpydo Porýní s Římany (Knörzer 1987). Také figurovala mezi ovocnými dřevinami doporučenýmik pěstování prostřednictvím Capitulare de villis. Ve středověku se ve střední Evropěhojně pěstovala v klášterních zahradách, především jako léčivo, příp. pro hojnost pektinujako prostředek k přípravě rosolů z jiného ovoce. Malvice, listy i kůra nalezly hlavně provysoký obsah tříslovin široké uplatnění v oficiálním středověkém lékařství (srov. Matthioli