2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

338BRÒÎEK: Souãasná ãeská paleodemografie: fale‰né nadûje …skeletu a před laboratorním zpracováním se tyto informace definitivně ztrácejí vlivem fragmentacea očištění (Duday – Guillon 2006). Např. odečet stavu senescenčních změn kloubní plochy stydkéspony v terénu umožňuje získat přesnější i spolehlivější informace o věku dožití. Tuto informaci nelzenahradit jinou, nedochová-li se os pubis pro laboratorní zpracování. Výzkumník v terénu se častostává prodlouženou rukou tafonomie, která tak nepřímo ovlivňuje kvalitu demografických indikátorů.Za první kroky detailní „terénní antropologie“ v českém prostředí lze považovat některé studie posledníhodesetiletí (Čech – Černý 1996; Sládek a kol. v tisku). Často se zapomíná, že středobodemkaždého pohřbu je člověk a nikoliv pouhé kulturní artefakty.V dnešní době nelze překročit rubikon odhadu věku podle kostry dospělých jedinců. Veškeréinformace, které jsou na odhadu věku přímo závislé, je nutno brát s rezervou, a interpretaci údajůplynoucích z úmrtnostních tabulek využívat k jiným než paleodemografickým účelům. Obecnoustrategii studia populací minulosti, resp. funerálních celků a pohřebišť představuje obr. 4. Dosaženítéto kvality předpokládá těsnou spolupráci archeologa a antropologa již v počátku studia pohřebiště,popř. dispozici dokonalé terenní dokumentace. Výsledky mohou být mnohdy překvapivé, zvláštěz hlediska poznání sociální struktury společnosti či jejího chování (Gowland – Knüsel 2006; Murailet al. 2004; Sosna – Galeta – Sládek 2008).Prvou etapou obecné strategie studia funerálního celku je identifikace jedinců metodami biologickéantropologie. Již v této etapě je nutno konfrontovat demografické informace s vnitřní chronologiípohřebiště s ohledem na pohřební ritus. Cílem této etapy je hledání vztahů mezi věkem dožití,pohlavím jedinců a pohřebním ritem. Na tomto základě lze přistoupit k identifikaci souboru koster.Užitím demografických nástrojů a informací poznáme možné odchylky poměru mužů a žen, který jevyjádřený indexem maskulinity 4 (např. Sullivan 2004). Rovněž lze odhalit deformace věkové strukturynedospělých i dospělých jedinců souboru, které se projevují odchylkou od profilu úmrtnostiarchaických populací a poznat případnou selekci pohřbených (např. Murail 1997; Murail et al. 2004).V tomto směru je přínosná detekce krizí úmrtnosti nástroji demografie v součinosti s hledáním příčinzvýšené mortality (Castex 2008; DeWitte – Wood 2008). Demografické nástroje mohou pomoci přihledání specifických okrsků pohřbívání (sektorizace) v závislosti na sociálním a biologickém postaveníjedinců ve společnosti. Tyto údaje nám dovolí definovat rámec možných interpretací, jak biologických,tak archeologických (např. Bello et al. 2006; Stojanowski – Schillaci 2006; Outram et al.2005). Bez nich nelze provést konečné interpretace, týkající se dané kultury, její charakteristiky, jakoži osídlení, neboť v celé řadě období se naše poznatky o minulosti opírají převážně o informacez funerálního kontextu.ZávěrPaleodemografie a odhad věku dožití podle kostry není jediným cílem antropologického studiakosterních pozůstatků lidí vyzvednutých v kontextu archeologických nálezů. Je jen prvkem jednéstrany mince, kterou představují funerální celky koster i jednotlivé nálezy. Druhou stranou téže mincejsou kulturní předměty a pohřební zvyky, jež pohřbívání doprovázejí. Tento příspěvek jsem psal s nadějí,že přispěje k dialogu obou disciplín, které studují minulost člověka – archeologie i biologickéantropologie.Odhad věku dospělých jedinců podle kostry je spolehlivý, zařazujeme-li jedince do věkových tříd20–29 let, 30–59 let a více než 60 let. Uvnitř těchto intervalů je pak jakákoliv snaha o zpřesněníodhadu nespolehlivá. To pohřbívá snahy o klasifikaci jedinců do tříd s přesností 10 let a větší. Rádbych předešel závěrům čtenáře, který by usoudil, že biologická antropologie odhadovat věk podlekostry neumí, že to není třeba, či dokonce že se jedná o zbytečné plýtvání časem a prostředky. Opakje pravdou.4 Index maskulinity vyjadřuje jednoduše početní poměr mezi muži a ženami. Získáme jej tak, že počet mužskýchkoster dělíme počtem ženských koster a výsledek násobíme tisíci. Index maskulinity nás informuje o počtu ženna tisíc mužů (Stloukal et al. 1999, 370).