2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 269Obr. 6. Úholičky. Objekty 3 a 11/98 kultury zvoncovitých pohárů.Abb. 6. Úholičky. Objekte 3 und 11/98 Glockenbecherkultur.Libčice n. Vltavou. Pokud budeme považovat archeologizovanou situaci za alespoň přibližný odrazpravěké reality, mělo by jít nejspíše o samostatnou usedlost. Přímočará interpretace však může býtošidná. Počítá kupř. s tím, že polozemnice představují jediný obytný typ středoeneolitických sídlišť,přičemž není jasné, zda vůbec jde o obydlí a nikoli naopak o konstrukce pro specifické činnosti,z hlediska provozu běžných sídlišť postačujících v jednom provedení. Situace v oblastech se zachovalýmizbytky dřevěných konstrukcí, příp. pohřbenými kulturními vrstvami (rovinné chamské sídlištěv hornofalckém Dietfurtu: Gohlisch 2005), je rovněž varující, neboť po většině by v případě snesenínadloží, tj. v úrovni podloží, nezůstalo prakticky nic. Přitom jde často o vsi sestávající z mnoha stavebobytného, příp. hospodářského charakteru, uspořádaných do urbanizovaných celků (poučná jekupř. situace na sídlišti Arbon-Bleiche 3 z 1. pol. 34. století BC: Leuzinger 2000, 51–131, 158–174;srov. též pozn. 23). Limitujícím faktorem rozhodně byla vydatnost vodních zdrojů v bezprostřednímokolí sídliště, i zde však mohla být pravěká situace odlišná od současné.Prostorové uspořádání archeologických objektů indikujících sídliště se tedy pochopitelně nemusíkrýt se skutečnou rozlohou pravěké řivnáčské vesnice včetně aktivit s její existencí spojených (výroba,skladování, ukládání odpadu). V tomto ohledu by mohly ke skládance přispět intruze řivnáčskékeramiky v mladších objektech, v našem případě jámách kultur zvoncovitých pohárů a mohylové,které by mohly odrážet rozsah původní středoeneolitické kulturní vrstvy. Intruze v mladších objektechse v podstatě kryjí s výše popsaným rozmístěním řivnáčských objektů, přesahují ho pouze na JV směremk silnici. Vzhledem k tomu, že jde o směr po svahu, není vyloučen jejich posun případnou erozníčinností. Zcela však absentují v mladších či obecně pravěkých objektech rozložených směrem naSZ až JV. Nutno podotknout, že četnost objektů zde není nijak vysoká a že jde o jámy menší, čilipravděpodobnost zachycení intruze se tak snižuje. S určitou dávkou skepse ale lze říci, že těmitosměry sídliště pravděpodobně nepokračovalo, v úvahu připadá pouze jeho přesah přes silnici.Popis situace by nebyl úplný bez zmínky o kůlových jamkách, byť interpretace jejich planigrafickéhouspořádání skýtá mnohá úskalí (Vencl 1968). Ty jsou ve své většině nedatovatelné, nicménějejich souvislost s řivnáčským obdobím není vyloučena. Kromě jamek chaoticky a bez jakéhokoliuspořádání rozmístěných na ploše je třeba věnovat pozornost zejména dvěma strukturám.První představuje řada pěti kůlových jam (obj. 6–10/98) těsně vých. od obj. 5/98, k níž můžepatřit i jamka 16/98 (obr. 2; 5; 7). Zřejmě jde o pozůstatek kůlové konstrukce o délce min. 10 m,orientované ve směru SZ-JV. Kromě drobných úlomků mazanice a několika kusů křemene (štípanáindustrie?) neposkytly objekty žádné nálezy, které by umožnily jejich bližší datování. Pozoruhodnáje orientace zmíněné řady kůlových jam, jež není totožná s obvyklým rovnoběžkovým směřovánímdelších os kůlových staveb považovaných za domy ze starší doby bronzové (Pleinerová 1992, 389,fig. 7–8), které bychom mohli předpokládat i pro období staromohylové, doložené mnohými objekty