2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

240âULÍKOVÁ: Ovoce, kofiení a léãiva z ranû novovûké jímky hradãanského ‰pitáluností dřeva (nejtěžší a nejtvrdší dřevo evropské – srov. Jirout 1928, 380) „užitečného napíšťalky, hřebeny, lžíce a krabice s lékařstvím. Hodí se k vyřezávání forem …“. Dálev herbáři navazují recepty využívající dřevo a listy k léčebným účelům: „Listí pušpanovéusušené a zetřené s vodou levandulovou pité, odjímá zmámení mysli“ a dále „listí s lauhemvařené, aby tím potom hlava se pomývala, vlasy ryšavé činí. Některým platně spomáháproti bolení zubův … aby pušpan s červeným vínem vařil a ústa tím proplachoval“. Hegi(1924, 206) uvádí, že se listím zimostrázu falšovalo léčivo Folia uvae ursi (ze vzácnéArctostaphylos uva-ursi, jejíž dosud ojedinělý archeobotanický nález pochází z Mostu:Čulíková 1995b), a podobně i známá Senna. Hegi cituje starší prameny, podle nichž zimostráz(listy a kůra) nahrazoval jiná léčiva při onemocnění dnou, revmatismem, zastaralousyfilis, chronickými kožními chorobami. Kůra a listy obsahují alkaloidy buxin, parabuxin,buxinidin aj. Podle současné literatury (Vermeulen 2004, 68) tyto látky potlačují horečku přimalárii, mírní revmatické bolesti, projímají, usmrcují střevní parazity. Přesto je léčebněužíván málo, užití velkých dávek může vést ke smrti. Dosud se aplikuje při revmatismu,stimuluje růst vlasů a z listů se získává červené barvivo.I když vedle importu dřeva (donedávna vyhledávaného pro dřevoryty, tiskařské štočkyadodnes pro výrobu dechových hudebních nástrojů) nelze s jistotou vyloučit ani importlistů „krušpánku“ z jižní Evropy, zdá se vcelku málo pravděpodobné, že by do Prahy přiváželičerstvé (sušené?) části rostlin, silně jedovaté, navíc charakteristického, značně nepříjemnéhozápachu, nebo dokonce skleněné lahvičky s hotovými medikamenty (přítomnyv jímce současně). Že jde o lékárnické zboží nebo zdroj barviva (s louhem?), se zdá nepochybné:krátce řapíkaté listy zachycené ve vzorcích, původně tuhé kožovité, zde vykazujízřejmé působení chemického činidla (pokožka a k ní přiléhající pletivo jsou odstraněny,charakteristická žilnatina je velmi výrazná; délka listů kolísá od 10 do 18 mm). Podle údajův herbáři a nálezu v Kanovnické ul. byl druh v Čechách nebo přímo v Praze na přelomu16. a 17. stol. pěstován, tedy daleko dříve, než se uvádí v literatuře. Dnes pěstované konvarietyse liší zvláště ve zbarvení a velikosti listů.Obilniny, luštěniny, olejniny: žito seté (Secale cereale), pšenice obecná (Tritium aestivum),ječmen dvouřadý (Hordeum distichon), oves setý (Avena sativa), proso seté (Panicum miliaceum),pohanka obecná (Fagopyrum vulgare), hrách setý (Pisum sativum), bob obecný(Faba vulgaris), konopě setá (Cannabis sativa), mák setý (Papaver somniferum).Prakticky byly zastoupeny všechny hlavní druhy obilí, jak se pěstovaly od středověku,avšak s výjimkou prosa jen osamocenými obilkami a semeny. Ty se v sedimentu zachovalyjen díky karbonizaci. Pluchaté obilky výše diskutované rýže, část obilek prosa a veškerézlomky prosných pluch byly nezuhelnatělé, ale celkové množství zbytků prosa (50 obilek+ ca 500 zl. pluch) je výrazně menší, než tomu bývá ve středověkých objektech. Jestliproso ve zdejších, patrně lépe situovaných domácnostech včetně špitálu ztrácelo jako potravinav raném novověku na významu, nebo zde hrálo spíše roli léčiva než potraviny, jetěžké posoudit. Přítomné pluchy nasvědčují loupání obilek „in situ“.K obilným plodinám bývá přiřazována rovněž pohanka (k historii srov. Opravil 1993b),zaznamenaná zde pouze prostřednictvím jediného zlomku oplodí, což nesvědčí o jejímvalném významu. Ve srovnání s Čechami jsou pozoruhodné vrcholně středověké nálezypohanky na Moravě a ve Slezsku – buď svým množstvím (hrad Rokštejn: Kotrle 1990),nebo pravidelností výskytu takřka ve všech zkoumaných objektech, jako je tomu v Opavě