2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

378Nové publikaceLiteraturaDąbrowska, T. 1988: Wczesne fazy kultury przeworskiej.Chronologia – zasięg – powiązania.Warszawa.Droberjar, E. 1997: Studien zu den germanischenSiedlungen der älteren römischen Kaiserzeitin Mähren. Fontes Archaeologiae Pragenses 21.Pragae.Kalábek, M. 2000: Germánské pohřebiště z přelomuletopočtu v Dolanech (okr. Olomouc). Pravěk9/1999, 391–403.Mycielska, R. – Woźniak, Z. 1988: Cmentarzysko wielokulturowew Błoniu. Materiały ArcheologiczneXXIV. Kraków.David Zimola ed.: Archeologické výzkumy naVysočině 1/2007. Jihlava 2007. ISBN 978-80-86382-03-6. 288 str.První číslo nové archeologické ročenky svědčínejen o prudkém nárůstu terénních výzkumů v archeologickydosud spíše opomíjeném kraji Vysočina,ale zejména o chvályhodném záměru zpřístupňovatjejich výsledky odborné veřejnosti. K vydávánísborníku spojilo síly šest institucí – čtyři regionálnímuzea, společnost Archaia Brno o.p.s. a Ústav archeologiea muzeologie Masarykovy univerzity.Sborník je členěn do tří oddílů: Seznam výzkumů,Studie a Recenze a zprávy. První oddíl naplňujezejména soupis terénních archeologických akcís pozitivním výsledkem v kraji Vysočina za léta2004–2006. Katalog 203 akcí je strukturován shodněse soupisem Výzkumy v Čechách, jeho dílčímnedostatkem je snad jen absence přehledné mapy.Oddíl je doplněn edicí písemných zpráv o archeologickésbírce muzea v Ledči nad Sázavou (P. Rous)a krátkou informací o 25. výzkumné sezóně v areáluhradu Rokštejna u Brtnice (J. Krejsová aZ. Měřínský).Z formálního hlediska by bylo bývalo vhodnější zařaditsoupisovou a materiálovou část až za studie,jak je u sborníků tohoto charakteru obvyklé.Oddíl Studie zahrnuje dvanáct příspěvků z peraprofesionálních i amatérských archeologů a historiků.Dvě práce se rozsahem a tematickou šíří odlišují:je to jednak příspěvek P. Hrubého, K. Maléhoa J. Militkého, věnující se nově zjištěným dokladůmvýroby barevných kovů a stříbra v Jihlavě (49–103),jednak studie D. Vodákové, zasvěcená počátkůma nejstaršímu vývoji církevní organizace na Jihlavsku(166–207). První jmenovaná práce vychází z dosudnejvětšího výzkumu v jihlavském městském jádře,který byl uskutečněn v r. 2004 v interiérech a dvorníchkřídlech radničního bloku (čp. 1 a 2). Výzkumdoložil existenci vícepodlažních dřevěných domův první fázi jihlavské městské lokace (před pol.13. stol.), stejně jako jejich zděnou přestavbuv 70. letech 13. století. Indicie metalurgických a kovoliteckýchoperací byly získány výlučně díky přemístěnýmmovitým artefaktům (zejména strusce,slitkům kovu, tyglíkům a kupelkám – po mém soudujde spíše o struskovací střepy: srov. obr. 19: 5),přesto lze pokládat práci s měďnatými slitinamia stříbrem v areálu těchto významných domů v doběkolem pol. 13. stol. za velmi pravděpodobnou.Tuto hypotézu podporuje i zde znovu publikovanýhromadný nález mincí, přičemž výrazně převažujícítyp moravského fenikového denáru (Cach 899)autoři hypoteticky připisují právě produkci jihlavskémincovny.Studie D. Vodákové je pro čtenáře málo obeznámenéhos nejstarší jihlavskou diplomatikou značnýmoříškem. Práce je sledem několika sond domajetkoprávní situace předcházející vzniku městaJihlavy, do okolností městské lokace a průběhu kolonizaceužšího Jihlavska a několika exkurzů (např.k vývoji domény německých rytířů v Čechách). Zanejhodnotnější části lze pokládat partie věnovanépodrobnému textologickému rozboru tří nejstaršíchlistin z let 1233–1243 vztahujících se ke kostelusv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě, který vyúsťujevnový návrh jejich filiace. Na úrovni obecnýchinterpretací ovšem autorka opakovaně neodolalasvodům jednoznačných a prameny nepodloženýchřešení. Dochází k přeceňování svědectví místníchjmen (178) i spekulativnímu zacházení s archeologickýmidaty (184), vedoucímu až k fabulaci o existencipřemyslovského správního hradu ve StaréJihlavě (193). Analýza vsí příslušejících desátkemke kostelu ve Staré Jihlavě (188–193) se omezuje najejich identifikaci, chybí interpretace a geografickévyhodnocení, event. doprovozené mapou. Jen naokraj můžeme upozornit, že ani autorčino pojetíinkorporací či představa o rozšíření vlastnickéhopráva ke kostelům (Eigenkirchenwesen) v českýchzemích (182, 188) neodpovídají aktuálnímu stavubádání.V ostatních studiích převládá důraz na montánněarcheologickou problematiku, která bezesporuzůstává hlavní osou archeologie na Českomoravskévrchovině. T. Lornsen prezentuje obecný přehledbádání o středověkém německém hornickém slangu,zabývá se prameny k jeho studiu a souvislostmihornické mluvy se základy moderní hornicko-hutnickéodborné terminologie (104–124). K. Malý,L. Vilímek, M. Vokáč a D. Zimola předkládají pojednánío třech hornicko-hutnických lokalitách ze2. pol. 13. stol. v povodí Bělokamenského potoka