2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 367výzkumnou tradicí, Ostrava-Petřkovice I. Proslavilyji výzkumy B. Klímy v 50. letech 20. stol., následnévýzkumy J. Svobody a L. Jarošové podstatně rozšířilypoznatky i kolekci kamenných artefaktů.Druhá část knihy je věnována diskusi a syntéze.Podrobným rozborem ŠI i její chronologické pozicedochází autor k názoru, že výraznějším pojítkemnež časové postavení inventářů je jejich příslušnostk určité sídelní oblasti, a dokonce k určité místní sídelníaglomeraci. Tato skutečnost podle něho naznačujedlouhodobou stabilitu regionálních kulturníchadaptací. Určení původu jednotlivých používanýchsurovin umožnilo úvahy jak o způsobu zásobování,tak o hospodárnosti jejich využití. Dominantní jezpravidla morénový silicit, důležitým kritériem jepoužívání radiolaritu a surovin ze vzdálenějšíchivelmi vzdálených zdrojů, přičemž místní moravskérohovce byly používány jen sporadicky. O kostěnýcha parohových předmětech vycházejí nyní studietechnologické i trasologické, jež rozšiřují dosavadnípoznatky. Jedním z charakteristických rysů moravskéhogravettienu jsou jeho ozdoby a umění, kukterým se váže rozsáhlá citovaná literatura. SouhrnemOliva konstatuje, že existuje příkrý rozdíl meziabstraktními rytými motivy a figurální plastickoutvorbou, který vycházel z hlubin transcendentálníchpředstav. Gravettienské umění je přísně kanonizováno,na rozdíl od volněji kombinovaného uměnímagdalénienu.Gravettienské osídlení sledovalo síť velkých řek,sídliště byla celoročně vázána na nivní biotop, kterýposkytoval široký výběr lovné zvěře. Nejčastějšímúlovkem byli zajíci a sobi, koně se vyskytují řidčeji;hojně byla také lovena zvěř kožešinová. Samostatnákapitola je věnována vztahu člověka a mamuta.Mamut byl sice největším zdrojem potravy, podlenázoru autora a různých etnografických paralel nebylvšak jeho lov všední záležitostí, ale společenskouudálostí a příležitostí pro setkání komunit zeširokého regionu. Specifickým znakem velkých tábořišťjsou akumulace mamutích kostí, o jejichž původua významu bylo již mnoho napsáno. Po kritickéanalýze různých názorů dospívá Oliva k závěru,že téměř všude, kde se vyskytnou mamutí kostispolu s artefakty, je výběr těchto kostí praktickýmihledisky nevysvětlitelný. Stanice s řeznicky racionálnímzastoupením kostí neznáme. Dále jsou uváděnydoklady rituálního využívání mamutích kostínejen v pavlovienu, ale i ve východoevropskémepigravettienu, kde ovšem dostalo jinou formu.Poměrně velký počet lidských kosterních pozůstatkův pavlovienu umožnil autorovi úvahy o pohřebníchzvyklostech. Kriticky přehodnocuje Maškovyzáznamy o objevu v Předmostí a docházík názoru, že u drtivé většiny jedinců šlo o druhotnédepozice vybraných ostatků. Ke stejnému procesudošlo pravděpodobně i u hrobu v Pavlově I. Přestožeznáme také několik hrobů rituálně uložených celýchkoster, dosavadní informace nestačí k představěo převládajících pohřebních zvyklostech. Ukládánípozůstatků některých příslušníků rodu na sídlištíchpatrně souviselo se snahou zdůraznit vztah skupinyk předkům, a především k určitému místu, ať už byltento vztah spíše ekonomický, nebo transcendentální.Ovšem inhumace uskutečněné mimo areály sídlišť,např. Brno 2, se mohou objevit jen čirou náhodou,a jejich četnost zůstane tedy neznámá.V poslední kapitole autor shrnuje dosažené poznatkyo moravském gravettienu a jeho přírodnímprostředí. Charakteristická poloha sídlišť dokládá,že jejich obyvatelé se příliš nevzdalovali od říčníchúvalů a byli svým životem vázáni na údolní biotopa okraje okolních plošin, stejně jako stáda mamutů.V otázce tzv. textilu, o jehož existenci nepochybuje,autor uvažuje o „uměleckém řemesle“ srovnatelnémse soudobou keramikou, jež postrádalo praktickéhovyužití. Domnívám se však, že toto téma by ještězasluhovalo podrobnější objektivní diskusi, neboťvznesené pochybnosti nebyly dosud věcně vyvrácenya diskuse se tenčí zejména na otázku výroby sítí.Asi před 22 tisíci lety celý vysoce vyvinutý sociálníi hospodářský systém pavlovienu/gravettienu vestřední Evropě skončil, rozmach podobné kulturypak probíhal ve vých. Evropě.Publikaci Martina Olivy o moravském gravettienuje možno hodnotit veskrze pozitivně. Budesloužit jako nezbytný zdroj informací pro odborníky,studenty i zájemce. Zejména je nutno uvítat, žeu lokalit s dlouhou historii výzkumů (Dolní VěstoniceI, Předmostí) využil autor původní zdroje (výkopovédeníky, rukopisy), jež umožnily mnohdy novýa hlubší pohled na organizaci a členění sídlišť. Naopaku nově zkoumaných a podrobně publikovanýchlokalit si vystačil citacemi. Nejvýznamnější moravskámladopaleolitická kultura, jíž je dosud věnovánomnožství publikací domácích i zahraničních, tímzískala další zhodnocení nejen typologie a technologieužitkových i neužitkových předmětů, ale zvláštěsociální struktury tehdejší společnosti a jejích transcendentálníchprojevů.Chtěl bych připojit několik upřesnění a poznámek.Existence tzv. microburinů (s. 9) souvisí s lomovoutechnikou výroby mikrolitů, která je charakteristickápro mezolit. Její vznik v gravettienu jenutno považovat za další z mimořádných technickýchinovací, v té době se objevivších a později zaniklých.Termín Verlehmungszone (s. 37) se používápouze pro půdy typu parahnědozemě (a starší),