2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 363v nichž je kohout připodobňován Kristu či Kristovýmslužebníkům pečujícím o věřící. Z velmi poučnýchpostřehů sestává pojednání o motivu dvojicedraků s propletenými krky. Jestliže bylo toto znázorněnív literatuře dosud považováno bez důkladnéhoodůvodnění za jakési memento zla, překračujeautorka rámec volně vyřčených úvah díky zohledněnísouvislostí vývoje pozdně středověkého umění.Kompozice motivu totiž plně zapadá mezi projevytzv. románské renesance, vyznačující se přejímánímrománských motivů, mezi nimiž se v hojné mířesetkáváme právě se souměrně uspořádanými dvojicemizvířat s propletenými krky a ohony. V zobrazeníaplikovaném na kachli proto není nutné spatřovathlubší význam, neboť se spíše jedná o čistědekorativní schéma, přičemž se řezači matric poměrněrozšířeného motivu důsledně drželi (asi běžně)dostupné předlohy (obsažené snad v tištěných vzornících),jak dosvědčuje výskyt velmi blízkých variantjednoho kompozičního schématu. Pravděpodobnývýklad původu motivu dvojice draků nabádák opatrnosti při snaze vyvozovat z konkrétních výzdobnýchreliéfů závěry o představách a idejíchdávných objednavatelů kamen. Uplatňovalo-li sezřejmě mnoho námětů současně v utrakvistickémi katolickém prostředí, naopak nepoměrně méněstěn kachlů neslo zjevné sdělení o konfesijních čipolitických postojích.V „povinném“ výčtu analogií zastoupenýchmotivů se objevují paralely, které mohou vypovídato stále takřka neznámých mechanismech distribucekamnářských výrobků. K několika posuzovanýmreliéfům lze dohledat do detailu shodné obdobyv souborech z blízkých lokalit středního Povltaví,ale také v kolekcích ze vzdálenějších regionů (např.Praha, hrady Lipnice, Křivoklát, Točník, Týřov).Tímto způsobem můžeme bez pochybností ztotožňovatsamotné reliéfy, ne však již takto přímočařevyčleňovat produkci konkrétních kamnářů. Zohlednitmusíme jak trh s kadluby (jeden exemplář mohlbýt postupně užíván více řemeslníky), tak v různýchdílnách souběžnou produkci kachlů s totožnou výzdobou,vyrobených pomocí tzv. druhotných kadlubů,jež byly otištěny ze společné, řezačem zhotovenématrice. O první možnosti nás zpravují písemnéprameny. Existence více gotických kadlubů se shodnýmimotivy sice byla prokázána jen na několikapříkladech, již v 15. stol. ale mohla nabývat masovýchrozměrů, podobně jako v případě raně renesančníkamnářské produkce.Považuje-li autorka na základě výrazných kvalitativníchrozdílů aplikované výzdoby a technologickýchodlišností za nepravděpodobné, aby nalezenékachle byly součástí jednoho kamnového tělesa,je nutné upozornit na zřejmě běžné druhotné užíváníkachlů z rozebraných otopných zařízení, dosvědčenépísemnými prameny. Dočítáme se také o velmičastých opravách kamnových těles, nezřídka patrněi přestavbách podstatných částí výhřevného pláště,což patrně souviselo s výměnou nemalého množstvíkachlů. Ve hmotě jednoho kamnového tělesa se takmohly ocitnout výtvarně i technologicky velmi různorodévýrobky, což opět znesnadňuje poznávánídistribuce. Velmi málo také víme o stavební podoběstředověkých kachlových kamen, která mohla býtvelmi rozdílná. Stále např. nedokážeme postihnoutfunkci keramických prvků, tvarem připomínajícíchprejzy, jež registrujeme rovněž v knínské kolekci.Spojitost těchto metricky velmi rozličných výrobkůs výstavbou kamnového tělesa prokazují vedle stopzakouření především analogie z jiných lokalit, vevětším počtu obsažené v týchž nálezových situacíchjako hromadné soubory kachlů.Jan KyptaLars Larsson – Ilga Zagorska eds.: Back to theOrigin. New research in the Mesolithic-NeolithicZvejnieki cemetery and environment,northern Latvia. Acta Archaeologica LundensiaNo. 52. Lund 2006. ISBN 91-22-02149-3. 336 str.Sborník s příspěvky 17 specialistů ze sedmizemí se zabývá problémy, které otevřel Francis Zagorskis(1929–1986) odkryvem výjimečně rozsáhléhomezolitického a neolitického pohřebiště (přes300 hrobů z období 7500–2600 BC) se dvěma přilehlýmisídlišti ve Zvejnieki u jezera Burtnieki v severnímLotyšsku v 60. a 70. letech. Neomezené vědeckévyužití jeho monografie (Zvejnieku akmenslaikmeta kapulauks, Rīga 1987) ovšem usnadnil ažjejí překlad (Zvejnieki Stone Age cemetery, BARIS 1292, Oxford 2004).Publikaci uvádí přehledné chronologické schémadoby kamenné v Pobaltí, trvající od pozdního paleolitudo počátků doby bronzové (10 500 – 1800 BC)a nástin historie výzkumu (I. Zagorska, 5–24). Z následujícíchpříspěvků o geologii a vývoji jezeraBurtnieki (G. Eberhards, 25–51) a z rozborů vývojevegetace na základě pylové analýzy (L. Kalnina,53–73) vyplývá, že lokalitu Zvejnieki, protáhlouštěrkopísčitou vyvýšeninu podél severových. břehujezera Burtnieku (poblíž ústí dvou řek) navštívil člověkpatrně již na sklonku mladého dryasu a podlevýskytu antropogenních indikátorů ji lidé využívaliod preboreálního až do atlantického období zcelasouvisle. L. Lōugas (75–89) zjistil rozborem zvířecíchkostí výrazný druhový nesoulad mezi jejichsubsistenčními a funerálními pozůstatky; značnou