2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

330BRÒÎEK: Souãasná ãeská paleodemografie: fale‰né nadûje …Koncepčně špatně nastavenými postupy se jejich uživatelé utvrzují ve stávajících představách, a nedozvímese z nich nic zásadně nového. Není vůbec překvapivé, že takto získaný obraz demografiepopulací minulosti nevybočuje ze zkresleného schématu o populacích minulosti, který postupně zakotvilv podvědomí jak odborníků, tak veřejnosti, ačkoliv se mnohdy jedná o deformace vzniklé nedokonalostístarších metod.Dnes již víme (např. Masset 2002), že u lidí od pravěku do novověku naděje dožití při narozenínemusela dosahovat pouhých 20 let s odchylkami od 15 do 25 roků, jak naznačují starší studie. Lidéneumírali tak mladí, jak by se podle výsledků tradičního paleodemografického rozboru koster zdálo.Rovněž dosažení padesátky nebylo tak vzácné a v minulosti nechyběli ani starci, jak zjišťujeme užitímnových metod odhadu věku na základě Bayesova teorému (Buckberry – Chamberlain 2002; Falys –Schutkowski – Weston 2006; Schmitt – Bassino 2006). 2 Co se týče úmrtnosti žen v dospělosti, nemuselabýt vyšší než u mužů, její vrchol u mladých žen nemusel být nutně a vždy projevem úmrtí v souvislostis rozením dětí. Stejně tak úmrtnost dětí po 2. až 3. roce věku nemusela být vždy důsledkemodstavení.Obraz, který o demografii minulých populací poskytují práce opakující metodické postupy paleodemografie70. let 20. stol., je nutně falešný, protože k jeho vytvoření přispívá souhra celé řady faktorů,jež souvisejí především se sníženou výpovědní hodnotou užívaných metod a systematickýmichybami, které je provázejí. Pouhý výpočet úmrtnostních tabulek v souboru koster, doprovázenýkomentářem, neposkytuje archeologii dobrou službu.Přesnost a spolehlivost odhadu věku podle kostryOproti 60. a 70. létům 20. stol., kdy paleodemografie učinila své prvé vážné kroky, dnes existujemezi odborníky názorová shoda, podle níž (1) věk u dospělých nelze z kostry odhadovat přesně a spolehlivězároveň, (2) nelze zařazovat dospělé jedince do desetiletých kategorií a (3) zdánlivá absencestarých jedinců je způsobena metodickou chybou, nikoli jejich chyběním v minulosti.Údaje o věku dožití dospělých jedinců zjištěné podle kostry je nutno považovat za příliš hrubé,než abychom je mohli užít přímo pro monitorování demografických jevů v minulosti. Klasické metodyodhadu věku dožití podle postupu uzavírání švů mozkovny vykazují individuálně rozdíl meziskutečně dožitým a odhadnutým věkem mnohdy až 30 let a více (např. Dobisíková – Velemínský –Kuželka 2001). Projevy stárnutí na lebce nejsou stejné u mužů i žen. Pohlavní rozdíly známe i u jinýchvěkových indikátorů kostry, jako jsou sternální konce žeber či reliéf symfyzeální plošky napánevní kosti. Stejný stupeň uzavírání švů lebky u čtyřicetiletých žen nalézáme u zhruba o deset letmladších mužů (Masset 1986). Připustíme-li u žen archeologického souboru koster stejný rytmusstárnutí jako u jejich mužských protějšků, důsledkem je „pozorování“ nadměrné úmrtnosti mladýchžen, pro kterou hledáme jediné logické vysvětlení v podobě zvýšené mateřské úmrtnosti (Masset2002). Užití vícero kritérií k odhadu věku dožití nepřináší řešení a lepší výsledky, jak ukazují studiekosterních pozůstatků jedinců historických hřbitovů, kde dožitý věk byl znám z matričních záznamů.Mladí dospělí jsou hodnoceni morfologickými metodami často jako starší, zatímco u starých jedincůje odhadnutý věk podle kostry značně nižší než ve skutečnosti (Molleson et al. 1993; Sirianni –Higgins 1995). Chybění starých jedinců v minulosti se stalo tak opakovaným omylem, že se častodomníváme, že se lidé dříve nedožívali vysokého věku jako dnes. Staří lidé žili i v období mladšíhopaleolitu (Henry-Gambier et al. 2006), i když v nižším počtu, pouze naše metody je nedokázalydříve identifikovat. Vysvětlením může být způsob zpracování údajů o věku odečítaných na kostře(Aykroyd et al. 1999). K chybění starých jedinců v archeologických souborech přispívá i problémpřitažlivosti k průměru a odstranění intervalu spolehlivosti odhadu při výpočtech a jeho nahrazenímpouhým průměrem (Masset 2002). Je mylné se domnívat, že takové odstranění intervalu vede jednou2 „The new auricular surface stage III offers an opportunity to confidently identify individuals beyond the age of60 years, a notoriously difficult prospect for the majority of morphological aging techniques“ (Falys – Schutkowski– Weston 2006, 512).