2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

248âULÍKOVÁ: Ovoce, kofiení a léãiva z ranû novovûké jímky hradãanského ‰pitáludicinální uplatnění nacházela u petržele stejně jako u celeru kromě plodů a kořene nať(původní kulturní typy byly naťové) – ve funkci diuretika, spasmolytika a proti „ženskýmnemocem“ (Matthioli 1596). Totéž lze říci i o libečku, jehož nažky bývají v nálezech včetněraného novověku ještě vzácnější. V Praze byl zatím doložen jen z Maiselovy ul. z 15. stol.(Čulíková 1987) a s otazníkem z Hradčanského nám. (Čulíková 2007). Zelené listy celeru,petržele, libečku (zde i plody) se uplatňovaly podobně jako v současnosti coby koření dopolévek, omáček, zeleninových jídel apod.Kopr patřil v rámci skupiny zeleniny – koření – léčivky hned po koriandru k nejpočetnějizastoupeným. Ve vrcholně středověkých objektech typu jímek bývá obvykle nejhojnějším,mnohdy i jediným druhem koření. Často v nich chybí kmín, nebo je přítomen minimálnímpočtem nažek, ačkoli v rámci zeleniny a koření z čeledi Daucaceae je u nás jedinýmdomácím druhem. Zde přítomné nažky kmínu prošly vesměs trávicím ústrojím (jsou zduřelés málo vyniklými žebry, což ztěžuje determinaci). Z objektů na Hradčanském nám. bylkmín identifikován s otazníkem. Větší množství z jímky při špitálu mohlo souviset s jehoprvořadou funkcí důležitého léčiva (karminativum, laxativum, stomachikum aj.).Ke kořeninovým a léčivým rostlinám patří dále z pěstovaných saturejka zahradní a z pěstovaných/sbíranýchmáta, obě přítomné rovněž v objektech na Hradčanském náměstí. Vesrovnání s tamějšími nálezy chybí z Kanovnické ul. v rámci této skupiny aromatického kořenís vysokým obsahem silic majoránka, bazalka, příp. anýz. Druhy kořeninových bylinspolečné pro obě hradčanské lokality byly diskutovány dříve (Čulíková 2007). Předpokládáme,že jednoletá saturejka, původem z jihových. Evropy, byla pěstována i v našich zemích:(s otazníkem) byla zachycena ze dvou míst na Malé Straně z raného středověku (Čulíková1998a; 2001a). Na území Německa je prokázáno prostřednictvím subfosilních tvrdek jejípěstování nepřetržitě od doby římské. Mimo Prahu zatím z ČR nálezy saturejky neevidujeme.Plodní šištice chmelu zvané hlávky, představují kromě pochutiny pro výrobu piva neméněvýznamnou drogu. Přítomné nažky jsou dokladem užívání chmelových šištic – jestlijako suroviny při přípravě piva nebo medikament (sedativum, antiafrodisiakum, antispasmolytikum,stomachikum) – nelze určit. Nažky z pěstovaných a planě rostoucích rostlinnevykazují rozdíl.Medicinální rostliny sbírané: jalovec obecný (Juniperus communis), borůvka (Vacciniummyrtillus), brusinka (Vaccinium vitis-idaea), trnka (Prunus spinosa), růže (Rosa sp.), bezčerný (Sambucus nigra), bez chebdí (Sambucus ebulus), chmel otáčivý (Humulus lupulus).Množstvím diaspor, kromě volných semen i celými bobulovitými šišticemi, byl zastoupenjalovec. Z početných zbytků se dá usuzovat na jeho široké uplatnění, které bylo mimořádnéi podle tehdejších receptů – kuchařských i lékařských (Matthioli 1596). O šišticích,jež jsou v českém překladu zvány „zrna“ nebo „jahody“, se zde uvádí, že „k mnohým věcemužitečné jsou“, tj. pro žaludek, břicho, dělohu, játra, ledviny, proti dně, šlaku i jedua představují „obranu v čas morního nebezpečenství, protož i kuchaři taková zrna do kuchyněuvedli, aby jimi slepice i ptáky nadívali“. Jako droga sloužily všechny části dřeviny –kromě plodů, jarní výhonky (výluhy), dřevo (pryskyřice), kůra (popel) i kořen. Z plodů se„vypalovala velmi znamenitá voda“ (destilát borovička), nebo se z nich získával olej jakobalzám, který byl ještě účinnější. Doposud se jalovec používá ke kořenění všech druhů masa,zvlášť zvěřiny a ryb. Dnes v mnohých lokalitách vyhynulý (vyhuben v novověku), kdysičastý průvodce světlých lesů, pastvin a strání, býval podle citovaného Herbáře v 16. stol.