2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 373350 BP a ESR 41,8 ± 3,1 ka a vrstva I data 30 080 ±350 BP a 28 850 ± 400 BP. Zaskalnaja VI (Kolosovskaja)také se 7 vrstvami a podobnými industriemimicoquienu s tím, že ve spodních vrstvách VI a V seobjevují prvky levalloiské metody. Z vrstev III a IIIapocházejí zbytky několika jedinců dětských i dospívajícíchneandertálců. Data z vrstvy IV >47 000 BP,z vrstvy IIIa 30 760 ± 690 BP, 39 100 ± 1500 BP,39 400 ± 480 BP, z vrstvy III 35 250 ± 900 BP,36 400 ± 450 BP, 38 200 ± 410 BP, z vrstvy II (s několikadesítkami tisíc artefaktů) 30 110 ± 630 BP,30 220 ± 400 BP, 31 100 ± 490 BP, 30 700 ± 450 BP,z vrstvy I 22 800 ± 400 BP, 24 400 ± 480 BP,22 500 ± 450 BP, 25 700 ± 160 BP, 25 200 ± 160 BP,24 600 ± 170 BP. Prolom I se 2 vrstvami klasifikovanýmijako para-micoquien, kde spolu s bifaciálnímiklínky jsou četné moustierské jednostranněopracované hroty. Data ze spodní vrstvy: 33 500 ±400 BP a 35 200 ± 450 BP, z vrchní vrstvy 30 510 ±580/530 BP, 31 300 ± 630/580 BP, 30 220 ± 450 BPa 29 600 ± 550 BP. Ze stanice G. A. Bonč-Osmolovskéhopocházejí ojedinělé levalloiské úštěpy z bazálníchfluviálních sedimentů, v nadložním souvrstvíjsou 3 polohy artefaktů tvořící spodní komplexa3polohy horního komplexu. Ze spodního, jehožhorní poloha je datována ESR LU na 74,6 ± 10,8 ka,pochází jen malá neklasifikovatelná kolekce, horníkomplex s para-micoquienem je datován ESR LU68,9 ± 2,8 ka, 77,2 ± 3,8 ka a 65,8 ± 5,4 ka, kdežtoradiokarbonová data (32 200 ± 800 BP, 11 510 ±80 BP a 12 250 ± 170 BP) jsou nepochybně kontaminovaná.Otevřené naleziště Kabazi II je od 80. let20. stol. soustavně zkoumáno mezinárodním týmembadatelů. Rozlišeno bylo množství oddělených poloh,sloučených do 6 vrstev. Vrstvy VI a V pocházejíz posledního interglaciálu, industrie jsou klasifikoványjako para-micoquien ak-kajského typu. Industrievrstvy IV z vršku interglaciální půdy je blízká svýmizoubky a početnými mladopaleolitickými typyspodní vrstvě z Kiik-Koby. Vrstva III s micoquoidníindustrií typu buď Ak-Kaja, nebo Starosel’je, poskytlařadu dat: celkově ESR LU 69 ± 5 ka, pro polohuIII/2 ESR LU 62 ± 5 ka a 60 ± 6 ka, z U-série pakcelkově 117 ± 13/12 ka, 53,9 ± 2 ka, 43 ± 7/6 ka,55,8 ± 2 ka, 41,1 ± 2 ka a 69,7 ± 3 ka. Ve vrstvě IIArozlišeno 8 poloh převážně s micoquienem, pouzepoloha IIA1 je klasifikována jako levallois-moustérien.Komplex II pozůstává ze 14 poloh, jejichžindustrie patří západokrymskému moustérienu časnémuze spodních a pozdnímu z horních poloh. Datbyla získána celá řada, ovšem ve značném časovémrozptylu. Pro polohu II/7F8 jsou v uranové sériidata převážně vyšší: (s výjimkou 13,9 ± 3 ka), 48,3± 17/15 ka, 65,2 ± 2,5/2,4 ka, pro polohu II/8 činíESR (LU) datum 39 ± 3 ka, poloha II/7 má datumU-série 46,5 ± 8/7 ka a poloha II/7B ESR 34 ± 2kaa 29 ± 3 ka. Radiokarbonová data jsou pro polohyII/5 33 400 ± 1000 BP, II/4 32 200 ± 900 BP, II/235 100 ± 850 BP, II/1 31 550 ± 600 BP. Čtyři dataU-série se pohybují od 14,7 do 40,1 ka, ESR (LU)data činí 28 ± 2 ka, 38 ± 3 ka a 29 ± 2 ka. Vrstva Iobsahovala přemístěný materiál typologicky podobnýkomplexu II.Z tohoto souhrnu středního paleolitu Ukrajinyvyplývá, že lokality, jejichž stáří odpovídá evropským„zvyklostem“, jsou jednak v Zakarpatí, které,jak již bylo zmíněno při souhrnu starého paleolitu,leží fakticky v regionu východní části střední Evropy,jednak v Podněstří, které bylo okupováno převážněstarowürmským levallois-moustérienem. PoziceKrymu, jenž byl ve středním paleolitu osídlen nejhustěji,je zcela mimořádná. Teprve množství datzískaných rozličnými metodami v různých laboratoříchza uplynulá dvě desetiletí odhalilo (a proto jetaké výše uvádím), bez ohledu na časový rozptyl činepravděpodobnost některých údajů, že střední paleolitse svými nositeli – neandertálci – přežíval natomto poloostrově až do doby před 30–20 tisíci lety.V době, kdy na Moravě docházelo k rozkvětu nejvyspělejšíkultury střední fáze mladého paleolitu,gravettienu/pavlovienu, dominovali tedy na Krymu– zřejmě v naprosté izolaci – neandertálci s micoquoidnímiči levalloisidními industriemi. Podobnérefugium neandertálců, i když asi ne tak homogenní,bylo v jižní části Iberského poloostrova, možnálokálně i jinde v Evropě.V další kapitole (117–142) se autor pokoušívysvětlit variabilitu středopaleolitických industriírůznými vlivy a předkládá svůj model klasifikace.Kap. 8 (143–162) rozvíjí úvahy o dynamice osídleníUkrajiny ve starém a středním paleolitu. V kap. 9(162–194) autor vytváří obraz života, hospodářstvíi sociálních vztahů ve středním paleolitu s pomocíetnografických analogií. Uvažuje o počtu osob veskupině podle rozsahu sídliště a množství nalezenéhomateriálu. Zohledňuje sociální a „duchovní“aspekty, pohřby, projevy „mobilního umění“ (zmiňujekosti se zářezy či otvory z řady lokalit na KrymuivPodněstří), doklady „symbolismu“ (barvivo v několikalokalitách) a umění (z Molodovy I a z Pronjatinamají pocházet rytiny zvířat). O způsobu životavypovídají sídelní struktury, ohniště, kombinovanénástroje, výrobky z kosti (vyobrazeny 2 vyhlazenéartefakty ze Zaskal’né VI a z Proloma I), uvažujese o používání dřeva, kůže a kožešin.O pozdních neandertálcích a přechodu k mladémupaleolitu pojednává poslední kap. 10 (195–208).Uvažuje teoretické možnosti kontaktů neandertál-