2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 235v jeskyni nedaleko města Oaxaca v Mexiku a zhruba o 5000 let později zdomácněla tykev na východědnešních USA. Přesto je v Květeně ČR (Chrtková 1990, 448) jako genové centrum druhu kromě Mexikaa přilehlých oblastí uváděna – bez zdůvodnění – znovu i severní Afrika.Fosilních nálezů dýně z raného novověku je stále jak u nás, tak v dalších zemích střední Evropy poskrovnu.V ČR byly zatím učiněny nálezy jen na několika místech v Praze a na jižní Moravě v Ivančicích(Opravil 1985). Nejstarší nález z okolí staré Prahy – z chodovské tvrze (Holý 1972) – má nejednoznačnédatování od 13. do 16. století. Kromě ivančického nálezu zaznamenal Opravil (1994) jediné semeno v Praze– Petrské ulici. Nález z Ivančic, datovaný „po polovině 16. stol.“ (podle mince), je podle Opravila doklademvelmi rychlé introdukce tykve, přivezené do Evropy počátkem 16. stol., také do českých zemí. Druhýzmíněný pražský nález pochází z jímky datované sice do 15. stol., přítomnost semene dýně však dle autoraznamená, že se v obsahu ocitl i materiál mladší, nejméně ze 16. století. Na Slovensku byla semena dýnězjištěna celkem ve třech lokalitách v rámci staré Bratislavy (Hajnalová 1985), z nichž dvě byly datoványdo raného novověku, jedna, obsahující pouhý zlomek semene, do 15. století. Opět lze předpokládat kontaminacimladším materiálem (srov. Opravil 1990). Následným nálezem z pražského prostředí jsou semenadýně (v počtu 4 + 11 zlomků) z Kanovnické ulice (obr. 3). Rozměry dvou lépe zachovaných šedobéžovězbarvených semen:semeno 1 2délka (mm) 18,1 15,8šířka (mm) 9,7 10,1tloušťka (mm) 1,9 1,4V posledních letech byla dýně obecná zaznamenána opět v Praze – na nám. Republiky – a dále v ČeskémKrumlově (Kočár et al. 2007b), v obou případech v raně novověkých situacích. V rámci střední a záp.Evropy (vyjma Britských ostrovů) nám do přelomu tisíciletí byly známy pouhé dva raně novověké nálezy,a to z Maďarska (Hartányii – Nováki 1975) a z Amsterdamu (van Goel – Bos – Pals 1983). Nedávno bylasemena Cucurbita pepo zachycena několikrát na severu Německa (Kiel, Lüneburg, Greifswald) Wietholdem(2003), a to dle autorova ústního upřesnění vždy v latrínách z 16.–17. století.Zeleninové odrůdy našly ve střední Evropě, na rozdíl od Evropy jižní, větší uplatněníteprve ve 2. pol. 20. století. Kromě toho, že je dýně zeleninou, jsou její plody s masitoudužninou používány k přípravě kompotů, džemů i citronátu jako ovoce a zároveň je ji možnézařadit do kategorií olejnin a léčivých rostlin. Semena obsahují až 50 % oleje (předevšímvar. oleifera), vhodného k technickým účelům, tj. v minulosti hlavně ke svícení, ale také prokuchyň, zvláště když jeho konzumace byla povolena i v době postní. Jako oficinální prostředekse olej používal dříve než v potravinářství, a sice k vypuzování střevních parazitů(v Americe ještě na počátku 20. stol.). Semena dle některých pramenů sloužila donedávnai jako afrodisiakum. Osemení obsahuje látky (glykosid cucurbitin aj.) zabraňující potížíms močením při zbytnění prostaty (srov. Vermeulen 2004, 98) a zánětům močových cest.V Německu se příležitostně semena uplatňovala též jako kávový surogát, dříve se používaladrcená semena s cukrem v cukrářství. V případě nálezů semen v Kanovnické ul. lzepočítat jak s konzumací plodů, tak se spotřebou oleje k léčebným účelům, a to přesto, žemenší množství zbytků semen nepředstavuje přímo zbytky po lisování. Pěstovaly se v zeleninovýchzahradách v okolí Prahy, jak dokládá i nález z chodovské tvrze (Holý 1972).Dalším zaznamenaným druhem plodové zeleniny s cizím původem, avšak ve Starémsvětě, je meloun cukrový neboli ananasový (Melo sativus = Cucumis melo). Jednoletý druhpochází z tropické a subtropické Afriky a z Asie, dnes se pěstuje v množství kulturníchodrůd v teplých oblastech po celém světě. Dlouhá historie pěstování je spjata se Střednía Přední Asií, starověkým Egyptem, antickým Středozemím. Podle Jiráska (1958, 473)šlo však o méněcenné sorty a pravý cukrový meloun se do středozemských kultur dostalz Orientu až v 5. století. Pěstování cukrového melounu jmenovaného „pepones“ – podle