2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

264DOBE· –VOJTùCHOVSKÁ: ¤ivnáãské sídli‰tû v Úholiãkách, okr. Praha-západObr. 3. Úholičky. Část velkého džbánu s uchem typu ansa cornuta z výzkumu J. Neustupného v r. 1930.Abb. 3. Úholičky. Teil eines großen Kruges mit ansa cornuta aus J. Neustupnýs Grabung von 1930.kračuje doklady starobaalberskými s michelsberskými vlivy a keramikou snad badenskou (Zápotocký 2000, 200;Vokolek 2004, 37–39, tab. 46–49). 5Bezprostřední vztah k nalezišti, které je hlavním předmětem tohoto článku, má akce Maškova z let 1960–1963,v jejímž rámci prozkoumal v poloze „Oraný les“ několik neolitických a eneolitických objektů ve výkopu provodovod. Ten začínal v Podmoráni při Vltavě u čerpací stanice a pokračoval k Z při hraně plošiny, sev. od Podmoráňskéhopotoka a jeho pravobřežního přítoku, bezejmenné vodoteče. Jižně míjel vodárnu u silnice z Úholičekdo Libčic a ve vzdálenosti ca 200–300 m severně od křížku přetínal vidlici cest s plochou, kde byl posléze v r. 1994proveden záchranný výzkum (ZM 12-14-06, ca 100 mm od ZSČ, 245 mm od JSČ). Další objekty byly prozkoumányve stěně výkopu pro kabel, vedeného na sev. straně paralelně s výkopem pro vodovod, ve vzdálenosti 5 m.V poloze „Oraný les“ na parcele 570 zjistil N. Mašek kromě objektů kultury vypíchané osídlení postjordanovské,mj. jámu 6 se dvěma nepietně uloženými pohřby 6 , dále objekty kultury nálevkovitých pohárů s keramikou provázenoumladomichelsberskými poháry. Z téže polohy, ovšem z parcely 246/1, pocházejí ze sběrů zlomky keramikyvypíchané a postjordanovské (Tomek 1970, 169, obr. 1: 2–7; Lüning 1976, 180).Další eneolitické nálezy byly zjištěny v polohách „V Sedlišti“ (nátepní destička zvoncovitých pohárů)a„UKrakova“, na ppč. 285/1 (osídlení jordanovské a nálevkovitých pohárů). První z nich se nachází v prostorumezi vodárnou a silnicí Úholičky – Libčice n. Vltavou, tedy opět v bezprostřední blízkosti pojednávaného naleziště(Tomek 1970, 172–173, mapka s vynesenými polohami).IV. Typy řivnáčských objektů na nalezištiMnožina řivnáčských objektů se typově rozpadá na hliníky či menší těžební jámy, sila, jednu standardníchatu, teoreticky k ní může náležet i blíže nezjistitelný počet kůlových jam 7 . K jámám funkčněneurčeným je třeba řadit nepravidelné objekty 41 a 44/98, sila, resp. jámy obecně zásobního charakteru(kupř. krechty), reprezentují půdorysně pravidelné objekty o průměru zhruba 100–150 cm,s plochým dnem v hloubce 13–66 cm od úrovně skrývky – 5, 35 a 45/98. 8 Jako hliníky či menší tě-5 Dokladem osídlení Žalova v baalbersko/michelsberském horizontu je rovněž zlomek mísy s nálevkovitě rozevřenýmústím, zdobený pod okrajem a nad rozhraním hrdla a spodku řádkem vpichů, NZ čj. 3127/41 ARÚ AV ČR Praha.6 Hlášení čj. 4948/60 a 6234/60 ARÚ AV ČR Praha; dle Lüninga (1976, 180) je postjordanovský materiál uloženv Muzeu Hlavního města Prahy pod inv. č. 54388–422, jeden kompletní tulipánovitý pohár ve sbírce Středočeskéhomuzea v Roztokách u Prahy.7 Případný zájemce požadující úplnou informaci o lokalitě (včetně detailního popisu objektů a nálezů) nechť silaskavě prostuduje NZ uloženou v archivu ARÚ AV ČR Praha pod. čj. 51/2008.8 Původní hloubku řivnáčských sil je těžké odhadnout nejen z důvodů erozně denudačních; jisté srovnání mohouposkytnout kupř. obdobné objekty kultury mohylové na stejné ploše, které jsou hluboké od 20 do 140 cm, zpravidlav intervalu 60–100 cm.