2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 267nějším detailem je pás drobných kůlových jamek, svou šířkou přibližně 40 cm zhruba odrážející parametrypůvodního tepelně-izolačního výpletu.V. Rozložení eneolitických objektů na nalezišti a komentář k místním možnostem datováníkůlových jamPolykulturní naleziště zkoumané v letech 1994 a 1998 je zřejmě pouze částí mnohem většího pravěkého,resp. neolitického a eneolitického areálu 11 geomorfologicky vymezeného na J postupně seprohlubující strží bezejmenné vodoteče a blíže k Vltavě roklí Podmoráňského potoka, na V ostrouhranou svrchní vltavské terasy, prudce spadající do úzkého říčního údolí. K omezení areálu na SZ a Zpříspívá právě plocha zkoumaná v 90. letech: zdá se, že v jejím obvodu v uvedených směrech osídlenípostupně vyznívá (obr. 1), mj. nejspíše i z důvodu stoupající vzdálenosti od nejbližšího možnéhovodního zdroje (vodoteč jižně od naleziště). Podoba areálu směrem k Libčicím n. Vlt. je neznámá,podél vltavské terasy si lze představit jak doklady pobytu člověka víceméně kontinuální, tak s určitýmiprolukami; aspekty jeho celkové podoby by snad mohl osvětlit povrchový průzkum. O osídlenítohoto prostoru od počátků zemědělského pravěku svědčí mj. již zmíněný výzkum N. Maškaz počátku 60. let 20. stol. s doklady aktivit neolitických, časně eneolitických a staroeneolitických(Tomek 1970).Zdá se tedy, že řivnáčské osídlení se koncentruje na výseku vnějšího okraje staršího sídelníhoareálu, přičemž k jeho krajům se lze vyjádřit pouze ve směru JZ až SV, v ostatních, tj. hlavně směrempřes stávající silnici z Úholiček do Libčic n. Vlt. mohlo, ale také nemuselo pokračovat dále. Řivnáčskémuobdobí lze připsat kromě obtížně datovatelných kůlových jam celkem 7 objektů. I když tentopočet není omračující, jde v rámci běžných neopevněných osad tohoto období o výjimku. Dosudznámé struktury se skládají povětšinou z jediného objektu, zpravidla polozahloubené chaty (z velkoplošnýchvýzkumů, kde vyniká solitérnost těchto objektů, kupř. Březno u Loun, Praha-Lysolaje,Soběsuky, okr. Chomutov; viz Pleinerová – Zápotocký 1999; Pleslová-Štiková 1972; Holodňák 1991,430, obr. 1 a 2B: 2), max. 5 objektů v prostorově velmi rozvolněném vztahu (např. Klučov u ČeskéhoBrodu, Praha-Bohnice – panelové sídliště, Tišice 12 ; viz Pleslová-Štiková 1981, 163, pozn. 8 nas. 164 a pozn. 11 na s. 169; Fridrichová 1986, 77–79). Sídliště z Úholiček tedy představuje víceméněunikátní strukturu, srovnatelnou snad pouze se situací v Praze-Zámce. Zde bylo objeveno několikchat provázených i objekty jiného typu, přičemž z hlediska umístění v terénu jde o velmi podobnousituaci. 13Pozůstatky řivnáčského sídliště jsou uspořádány do nepravidelného oválu o rozměrech zhruba150 x 110 m. Delší osa se shoduje s průběhem vrstevnic. V jeho rámci se rozpadají na dva shluky11 Doklady mladšího než eneolitického osídlení nebyly brány v potaz, pro popis situace z pozdní doby kamennéjsou irelevantní.12 Za poskytnutí základní informace (střednímu eneolitu náleží 2 chaty a minimálně 3 další objekty) děkují autořiM. Kunovi.13 Praha-Zámka bývá většinou považována za výšinné eneolitické sídliště, někdy i opevněné (nověji Lutovský –Smejtek a kol. 2005, 257–258, 976), kdy je odkazováno na zcela nepřesvědčivou relaci Maškovu o stopě řivnáčskéfortifikace v podobě žlabu (ze kterého pocházejí mimo řivnáčských střepů i zlomky únětické, knovízské, štítarskéa pozdně halštatské: viz Mašek 1971, 51, 71–72, 75). Samotná rozloha ostrožny by byla pro založení opevněnéhořivnáčského sídliště, jasně odděleného od okolního terénu, naprosto netypická. Zkoumaná řivnáčská hradiskamají většinou výměru okolo 1 ha, přičemž malou rozlohou zřejmě bylo podmíněno i plánovitější uspořádání chat,pozorované alespoň v některých lokalitách (srov. např. Homolku u Stehelčevsi, Denemark u Kutné Hory, Vraný:s lit. viz Čtverák et al. 2003, 157, 292–293, 346–347). Ze Zámky existují spíše náznaky mnohem volnější dispozice,která by odpovídala běžnému typu sídlišť, srovnatelnému s Úholičkami. Snaha o třídění sídlišť na strategická,méně strategická, výšinná a nížinná bude zčásti vždy pouze projekcí naší kategorizační obsese do minulosti –severně od Prahy je zatěžko nalézt na terasách nad údolím Vltavy sídliště, která by nebyla alespoň ve strategicképoloze, ne-li hnedle výšinná, přičemž pokud by byla úplně stejná nalezena ve valné části středního Polabí, bylaby bezpochyby klasifikována jako běžná sídliště rovinná.