2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

358Nové publikaceMarkus C. Blaich: Das frühmittelalterlicheGräberfeld von Eltville, Rheingau-Taunus-Kreis. Beiträge zur Siedlungsgeschichte desRheingaus vom 5. bis 8. Jahrhundert n. Chr.Fundberichte aus Hessen, Beiheft 2/1. HessischeForschungen zur geschichtlichen Landes- undVolkskunde, Band 44/1. Wiesbaden 2006. ISBN3-7749-3332-4. Teil 1: Text, str. 1–368 s 55 obr.a 22 tab. Teil 2: Katalog und Fundtafeln, str. 369–834s 267 tab. a diagramy/tabelami.Pohřebiště v Eltville, zkoumané postupněv několika obdobích mezi lety 1940 a 1976, náležík nejvýznamnějším funerálním památkám merovejskéhoobdobí ve středním Porýní a dolním Pomohaní.Leží v kraji Rheingau v Hesensku, na pravémbřehu Rýna, asi 12 km záp. od Wiesbadenu. PráceM. C. Blaicha byla jeho disertací na univerzitěvMarburgu, dostalo se jí ocenění vědeckou cenouspolk. země Hesenska a její publikace zahajuje obnovenouřadu „Beihefte zu den Fundberichten ausHessen“, jejímž prvním a jediným svazkem bylr. 1969 sborník W. Dehnovi.Předmětem autorova zkoumání je vedle pohřebištěvývoj v okolním geograficky zřetelně vymezenémregionu o ploše ca 267 km 2 , který se v podstatěkryje se správním okrskem karolinské říše, poprvézmiňovaným r. 772. V tomto rozsahu jsou pojatyjiž úvodní kapitoly o přírodním prostředí (teplejšímírné klima, velmi úrodná půda) a dějinách bádání.Časově se práce dotýká období od 4. do 9. stol.,s těžištěm v 5. až 8. stol., kdy bylo také pohřebištěužíváno (autor rozlišuje 8 fází).Nekropole, situovaná na mírném, k jihu obrácenémsvahu na okraji města, byla narušena přistavebních pracích. Její rozsah je zčásti nejistý, napřibližné celkové ploše 12 500 m 2 mohlo snad býtpůvodně až 1200 hrobů. Prozkoumané hroby s nejméně645 pohřby, vyznačující se téměř všude pravidelnýma hustým uspořádáním, tvoří v kraji Rheingauzdaleka největší soubor. Převážná část hrobůvykazovala prosté jámy bez výdřevy, široké 60–110 cm,dlouhé obvykle do 220 cm a hluboké většinou do150 cm, u více než osmi desítek hrobů však ještěhlubší. Ve 44 hrobech s podobným obvodem jámybyla rakev, v 5 prkno. Zřetelnější souvislost mezipohřbem v rakvi a bohatší výbavou zde nebyla patrná.Zvláštní varianty představují jámy úzké (š. do60 cm) z rané fáze pohřebiště a pak z 2. půle 7. stol.(19 hrobů), jámy velmi dlouhé (více než 230 cm)svolným prostorem pro milodary u nohou (48 hrobůze 7. a 8. stol.) a konečně širší jámy, kde tělo bylouloženo při sev. straně a milodary v jižní části jámy.Také v těchto méně obvyklých hrobových jamáchbyli někteří zemřelí uloženi v rakvích nebo na prknech.U čtyř dalších variant větších hrobových jam(celkem 103 hrobů převážně z mladších fází pohřebiště)byla však zjištěna či se předpokládá komorovávýdřeva, nebo alespoň dřevěná výztuž. Čtyři hrobys obložením z kamenných valounů nebo ploten vycházejíz ritu Románů v provinciích a v merovejskékultuře se objevují ve 2. půli 6. a v 7. stol., jehožsklonku náležejí také dva datovatelné inventářez Eltville. Výjimečný byl hrob č. 342, u nějž čtveřicesloupových jamek na okrajích jámy (3 x 3,1 m)nasvědčuje nadzemnímu „domu mrtvých“. Takovéfunerální stavby jsou zmiňovány v germánskýchzákonících a na merovejských pohřebištích bylyvícekrát doloženy.Komorové hroby typu Morken, široké až čtvercové,navazující na ritus pozdně římských hrobův provinciích a nejvíce rozšířené mezi RýnemaMaasou, se vých. od Rýna objevují právě jenv krajích na dolním Mohanu (Wetterau) a Neckaru.V Eltville k nim však lze řadit nanejvýš 12 hrobůz doby kolem r. 600 nebo z 1. půle 7. století. Zvláštnostípohřebiště a snad celého regionu je průběžnývýskyt nápadně úzkých a dlouhých hrobů. Mezihroby v obvyklé orientaci Z (hlava) – V (nohy) bylo7 až 10 současných pohřbů dvou jedinců, převážněz1. půle 7. stol., a nejméně 42 pohřbů dodatečných,vesměs ze 7. století. Okolnost, že tu jde často o pohřebmuže a ženy nebo dospělého jedince a dítěte,naznačuje rodinné svazky. Zcela neobvyklý byl merovejskýhrob se skrčenou kostrou na levém boku.Pokud jde o rozpoznatelnost vyloupení hrobů,ztěžují ji nedostatky v dokumentaci, u 67 hrobů sevšak jeví jisté a u dalších 124 pravděpodobné (celkem29,6 %). S tím, že skutečný podíl vykradenýchhrobů mohl být i značně vyšší, lze vzhledemk poměrům na srovnatelných pohřebištích souhlasit.Autor rozlišuje cílené částečné vyloupení, zaměřenépodle pohlaví pohřbeného na zbraně nebo ozdoby,k němuž musilo dojít brzy po pohřbu, a „celkovéotevření“ hrobu, zřejmě po delší době. První případdokládá 91 hrobů, kde vykradači směrovali šachtudo oblasti pánve u mužů a horní části těla u žen.Naproti tomu u dalších 100 hrobů procházel zásahtéměř celou plochou hrobové jámy a jejich obsah bylzcela porušen. Tenké železné tyčinky ze tří hrobůa snad i podobné zlomky ze dvou dalších hrobů považujeautor za nástroje vykradačů, jaké jsou v podobědlouhých háků (45 a 60 cm) lépe dokumentoványna pohřebištích ve Viechtu a Pfakofenu v Bavorsku.Zatímco v 5. a v 1. půli 6. stol. docházelo k vykrádánízřídka (zde 7 hrobů), v 1. půli 7. stol. zevšeobecnělo.Autor zde připomíná některé, v daném kontextudiskutované otázky, jako toleranci pohřbívajícíkomunity vůči vykrádání a její podíl na něm, nebo