2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

250niger), třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum), hluchavku bílou (Lamium album),komonici lékařskou (Melilotus officinalis), bedrník větší (Pimpinella major), rdesno ptačítruskavec (Polygonum aviculare), rdesno peprník (Polygonum hydropiper), černohlávekobecný (Prunella vulgaris), rýt žlutý (Reseda lutea), lilek potměchuť (Solanum dulcamara),lilek černý (Solanum nigrum), čistec přímý (Stachys recta), smetanku lékařskou (Taraxacumofficinale), jetel (Trifolium sp.), kopřivu dvoudomou (Urtica dioica), kravinec jehlancovitý(Vaccaria pyramidata), sporýš lékařský (Verbena officinalis), violku rolní/trojbarevnou(Viola arvensis/tricolor); z dřevin: jedli bělokorou (Abies alba), javor (Acer sp.), břízubělokorou (Betula pendula), habr obecný (Carpinus betulus), smrk ztepilý (Picea abies),borovici lesní (Pinus sylvestris), vrbu (Salix sp.), lípu (Tilia sp.).Z předloženého výčtu bylin s medicinálními vlastnostmi pouhé tři druhy byly zastoupenystovkami nebo aspoň desítkami diaspor: rdesno ptačí, lilek černý a lilek potměchuť.Je vysoce pravděpodobné, že prezence diaspor aspoň této trojice nějak souvisela s přípravoumedikamentů ve špitále, ale současně rdesno a lilek patří spolu s řadou dalších jmenovanýchk nejběžnějším rumištním a plevelným druhům, které téměř jistě rostly někdevokolí. Podobně kopřiva dvoudomá, ceněná léčivá rostlina, se patrně vyskytovala leckdev sousedství na dusíkem bohatých půdách spolu s kopřivou žahavkou (Urtica urens), ježléčivé vlastnosti nemá. Přítomnost diaspor léčivek z řad polních plevelů mohla souvisets odhozenými zbytky polních plodin, ojedinělé druhy luční – řepík lékařský, třezalka tečkovaná,bedrník větší, smetanka lékařská, patřící k nejvyhledávanějším středověkým léčivkám– se mohly do objektu dostat jako sbírané léčivo, ale také mohly být jen náhodnousoučástí sena pro koně nebo drobné zvířectvo. Přímo v zákoutích nedlážděného dvoramohl růst lilek černý a povrch štětovaného dvora mohlo místy porůstat rdesno ptačí, snášejícísešlapávání. Méně pravděpodobný je výskyt bohatě plodných rostlin potměchuti, provázejícípobřežní křoviny a lužní lesy. Lilek černý a rdesno ptačí byly účinnými prostředkypři léčbě dny a revmatismu, chorob v renesanční Praze velmi rozšířených. Čaje ze rdesnaptačího se jako diuretikum a hemostatikum užívaly k zastavení krvácení a též jako lék přinachlazení. Zde spoře zastoupené rdesno peprník kdysi nahrazovalo v pokrmech pepř, alei ono účinkuje hemostaticky, diureticky a protizánětlivě. Bobule i celá jedovatá rostlinalilku černého, zvaného Danielem Adamem z Veleslavína (Matthioli 1596) „psí víno“, nacházelyrovněž uplatnění mj. při léčbě dny. Odvar z tří až čtyřleté lodyhy až smrtelně jedovaté(kromě bobulí) potměchuti se doporučoval v léčitelství proti vodnatelnosti, žloutence,kašli, záduše a dalším onemocněním.Využití některých jedovatých rostlin coby drogy při bolestech a astmatu bylo diskutovánov souvislosti se subfosilními nálezy na Hradčanském nám. (srov. Čulíková 2007).Zde z tohoto okruhu byly zastoupeny kromě lilku a potměchuti koukol, kravinec, bolehlavplamatý a blín černý. Dnes u nás téměř vyhynulý segetální plevel kravinec jehlancový jev archeologických objektech velmi vzácný, zatím byl na území Čech prokázán kromě Kanovnickéul. jen v Mostě (Čulíková 1995b) a na Hradčanském nám. (Čulíková 2007). Jeu nás archeofytem, nejstarší nález na Moravě (celkově zde doložen ze čtyř lokalit) pocházíze Šlapanic z doby velkomoravské (Kühn 1975). Bolehlav a blín jsou taktéž smrtelně jedovatýmirostlinami, využívanými jako droga od dob antiky zejména k tišení bolesti.U bolehlavu byly ve středověku a raném novověku drogou nažky a kořen – vysoce účinnéprostředky při zranění, onemocnění ledvin, zánětech varlat, bolestech v uších – a květyužívané proti epilepsii (Fischer 1929). Z blínu sloužila v pozdním středověku a raném noâULÍKOVÁ:Ovoce, kofiení a léãiva z ranû novovûké jímky hradãanského ‰pitálu