2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 287S očekávaným datováním řivnáčské kultury koresponduje položka GrN-4065 z Homolky:4260 ± 70 BP (Vogel – Waterbalk 1967, 133; Ehrich – Pleslová-Štiková 1968, 401–404, 479). Uhlíky(druhově líska a ptačí zob, ze shořelé konstrukce chaty?) pocházejí z vrstvy nasedající na propálenoupodlahu chaty X, která údajně souvisí s tamější mladší sídelní fází. Po kalibraci se datum pohybujes 68,2% pravděpodobností v intervalu zhruba v letech 3000–2700 př. n. l., pro detailnější chronologickéúvahy není příliš použitelné.S podobným omezením se setkáme u pěti dat získaných z uhlíků a zuhelnatělých zrn z opevněnéhovýšinného sídliště řivnáčské kultury na Denemarku u Kutné Hory (Zápotocký 2008, 51–52),zejména u vzorků Bln-3265 a 3266 ze sila 41a. Ta, byť z jednoho objektu, se vzájemně dosti výrazněvylučují a pokrývají po kalibraci období zhruba od roku 3000 po ca 2600 BC. Zbývající tři data(Bln 2892, 3268 a 3269) jsou počátky svých intervalů prakticky shodná, resp. o několik desetiletímladší než datum z Úholiček. Přitom jde z hlediska archeologického třídění o dva jasně oddělitelnéstupně, na jedné straně s archaickým materiálem v Úholičkách a Praze-Miškovicích a na straně druhéo klasický projev řivnáčské kultury na Denemarku.IX. Problematika datování objektu 42/98Obj. 42/98 nevzbuzuje na první pohled žádné pochybnosti. Keramika v něm zastoupená, souděpodle typických zlomků (obr. 10: 9–13), patří výhradně kultuře řivnáčské, a její počet též není zanedbatelný(celkem 64 zlomky, viz tab. 2). Kromě nich je v něm hojně zastoupena i kostěná (obr. 17: 3, 5)a štípaná industrie, nehledě na drobné úlomky mazanice, někdy s otisky prutů, která by řazení k výšeuvedené kultuře též nevylučovala. Část štípané industrie však poukazuje spíše na kulturu se šňůrovoukeramikou (Popelka 2008), nabízí se tedy i jiná varianta datování. Nápadný je v této souvislosti poměrněpravidelný tvar a rozměry objektu (půdorys ca 233 x 135 cm, hloubka ca 20 cm), které v souladus některými dalšími znaky (ploché dno, orientace delší osy ve směru ZSZ-VJV, svisle se zahlubujícístěny, tmavý zásyp) připomínají spíše hrobovou jámu. Teoreticky by se nabízela možnostpřiřazení objektu právě kultuře se šnůrovou keramikou, v lokalitě též doložené (obj. 14/94; obr. 2),mimochodem hrobem rovněž poněkud nepravidelného půdorysu a prakticky shodné orientace delšíosy hrobu (Buchvaldek et al. 1997, 167–168, obr. 69).Množství keramiky a ostatních nálezů, které by tak bylo třeba považovat za intruzi, této interpretačnímožnosti příliš nebrání. Výskyt hrobů kultury se šňůrovou keramikou na starších řivnáčskýchsídlištích je poměrně častým jevem, větší množství keramiky v jejich zásypech tedy nebývá výjimečnéa samozřejmě záleží na nasycenosti starší kulturní vrstvy a konkrétních podmínkách, za jakýchbyla přemisťována do různě rozměrných výplní hrobových jam šňůrové keramiky, primárně zřejmědutých prostorů. Pro srovnání, přímo v Úholičkách máme ze zásypu hrobu 14/94 k dispozici 12 zlomkůintrudované keramiky a 400 g mazanice o velikosti až 8 cm, nehledě na zlomky brousků, jejichžpotencionální souvislost s vlastní hrobovou výbavou nemusí rovněž být stoprocentní. Zmínit lze souborys mnohem větší četností vtroušené keramiky, kupř. Obrnice – 21 zlomek, či Tušimice – ca 120střepů a 25 kusů štípané industrie (Dobeš – Buchvaldek 1993, 216, obr. 21; Dobeš 1997, 61–62,obr. 4–5). Případná absence jakýchkoli stop po kostře v hrobech též není ničím výjimečným (srov.zachovalost hrobu 14/98; Buchvaldek et al. 1997, 167–168, obr. 69), stejně jako výskyt akeramickýchhrobů – na nekropoli ve Vikleticích bylo odkryto ca 10 % objektů tohoto typu, které mohou alespoňčástečně patřit kultuře se šňůrovou keramikou (Buchvaldek – Koutecký 1972, 158–159, 177; srov. téžradiouhlíkové datum pro ritem se nevymykající hrob z Března u Loun: Pleinerová 1980, 41). V případěobj. 42/98 je tedy účelné připustit možnost interpretace objektu jako nerozpoznaného hrobukultury se šňůrovou keramikou, již s ohledem na věrohodnost případného časnějšího datování čepelípovažovaných dosud za součást inventáře zmíněné kultury.X. Objekty zvoncovitých pohárůZvoncovitým pohárům byly v konečné fázi zpracování materiálu přiřazeny dva objekty (3 a 11/98),původně datované do středního eneolitu. Z každého objektu pochází pouze jeden výraznější zlomekdané kultury, a sice z jámy 3/98 část mísy se zataženým a kyjovitě rozšířeným okrajem, sestavená ze