2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

294DOBE· –VOJTùCHOVSKÁ: ¤ivnáãské sídli‰tû v Úholiãkách, okr. Praha-západLokalita není monokulturní, byly v ní zjištěny více či méně výrazné doklady sídlení a pohřbívánív kulturách se šňůrovou keramikou (obj. 14/94 a 42/98?), zvoncovitými poháry (obj. 3 a 11/98),únětické a zejména mohylové, ve kterých se středoeneolitické osazení polohy projevuje častými intruzemi.Střednímu eneolitu náleží celkem 7 objektů, z nichž lze jeden interpretovat jako polozahloubenouchatu (obj. 13/94), další jako sila, resp. obecně jako zásobní jámy, další mohly primárně sloužitjako hliníky, zbytek nelze funkčně definovat. V okolí eneolitických objektů byly zjištěny dvě různěorientované řady kůlových jam, přičemž jedna z nich by mohla být vzhledem k nálezovým okolnostem,zejména vztahu k mazanicové destrukci v blízkém řivnáčském obj. č. 5/98, pozůstatkem nadzemníkůlové konstrukce ze středního eneolitu. Druhá řada kůlových jam, přestože z jejich výplně pocházíznačné množství výrazné řivnáčské keramiky, resp. právě proto, nejspíše souvisí až s osídlenímmladším.Získaný soubor keramiky se zdá být časově sevřený, nebyly pozorovány žádné znaky podporujícíúvahy o vícefázovém osídlení lokality ve středním eneolitu. Vše nasvědčuje tomu, že u chronologickycitlivých tvarů jde výhradně o reprezentanty protořivnáčského stupně, přechodného horizontu mezibadenskou a vlastní řivnáčskou kulturou. Poukázat lze zejména na častý výskyt zlomků mis se šikmýmiplastickými lištami na hrdlech a nejspíše i částí vysokých uch z čerpáků. V souboru naopakchybějí prvky příznačné až pro vlastní řivnáčskou kulturu, jako jsou bernburské hrnky a keramikakultury kulovitých amfor.Stejného stáří je i chata 13/94, která konstrukčně představuje výrazný typ příznačný právě prostřední eneolit. Spolu s typově i chronologicky obdobnou polozemnicí z Prahy-Miškovic (Ernée et al.2007, 33–34, obr. 5, foto 4) vytváří spolehlivou oporu pro datování počátků chat se čtyřmi kůlyv rozích a hustou řadou drobných kolíků podél stěn již do protořivnáčského období, a je tak jednímz řady dalších dokladů mnohem těsnější afinity diskutovaného stupně s řivnáčskou kulturou nežs předchozím badenským vývojem.LiteraturaBernat, J. – Štědra, M. 2005: Posázavská hradiště – nové nálezy a poznatky, Archeologie ve středních Čechách9, 197–225.Bersu, G. 1930: Vorgeschichtliche Siedlungen auf dem Goldberg bei Nördlingen, in: G. Rodenwaldt Hrsg.,Neue deutsche Ausgrabungen, Münster, 130–143.— 1937: Altheimer Wohnhäuser vom Goldberg, OA. Neresheim, Württemberg, Germania 21, 149–158.Bognár-Kutzián, I. 1973: The Relationship between the Bodrogkeresztúr and the Baden Cultures, in: B. ChropovskýHrsg., Symposium über die Entstehung und Chronologie der Badener Kultur, Nitra, 31–50.Böhm, J. 1941: Kronika objeveného věku. Praha.Buchvaldek, M. – Koutecký, D. 1972: Interpretation des schnurkeramischen Gräberfeldes von Vikletice,Památky archeologické 63, 142–179.Buchvaldek, M. – Moucha, V. – Popelka, M. – Vojtěchovská, I. 1997: Katalogy šňůrové keramiky v ČecháchXI–XIV. Kladensko, Slánsko, Kralupsko a Praha-západ, in: Praehistorica 22, Praha, 113–255.Čtverák, V. – Lutovský, M. – Slabina, M. – Smejtek, L. 2003: Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha.Dobeš, M. 1997: Katalog šňůrové keramiky v Čechách IX. Kadaňsko, in: Praehistorica 22, Praha, 57–74.— 1998: Gräber der Kugelamphorenkultur in Nordwestböhmen, Saarbrücker Studien und Materialienzur Altertumskunde 6–7, 133–179.Dobeš, M. – Buchvaldek, M. 1993: Katalog šňůrové keramiky v Čechách VIII. Mostecko, in: Praehistorica 20,Praha, 197–258.Ehrich, R. W. – Pleslová-Štiková, E. 1968: Homolka. An Eneolithic Site in Bohemia. Praha.Ernée, M. – Dobeš, M. – Hlaváč, J. – Kočár, P. – Kyselý, R. – Šída, P. 2007: Zahloubená chata ze středníhoeneolitu v Praze 9 – Miškovicích. Výsledky archeologických a přírodovědných analýz, Památky archeologické98, 31–108.Fridrichová, M. 1986: Záchranný výzkum v Praze 8 – Bohnicích. I. Sídliště řivnáčské a pozdně halštatské,Archaeologica Pragensia 7, 71–134.