2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

246âULÍKOVÁ: Ovoce, kofiení a léãiva z ranû novovûké jímky hradãanského ‰pitáluSkořápkaté ovoce – ořešák královský a líska obecná – také patří k běžnému sortimentuve středověkých nálezech. Je pravděpodobné, že i lískové oříšky pocházely z keřů pěstovanýchv kultuře, ale protože byly zachyceny pouze zlomky skořápek (u ořešáku maximálněpoloviny), nelze v tomto směru činit žádný závěr. Máme zato, že i zde většina skořápekposloužila jako příležitostné palivo.Ovocné plodiny sbírané: jahodník obecný (Fragaria vesca), maliník (Rubus idaeus),ostružiník (Rubus fruticosus agg.), ostružiník ježiník (Rubus caesius), borůvka (Vacciniummyrtillus), brusinka (Vaccinium cf. vitis-idea), trnka obecná (Prunus spinosa), bez černý(Sambucus nigra), růže (Rosa sp.), popř. z výše uvedených dřín obecný (Cornus mas), lískaobecná (Corylus avellana), druhy rodu jeřáb (Sorbus aucuparia, S. torminalis).Rovněž sortiment lesních ovocných plodin se vcelku nelišil od obvyklých souborů z vrcholnéhostředověku včetně postmedievální kolekce na Hradčanském nám. (srov. Čulíková2007). Množství diaspor především maliníku a jahodníku obecného dokládá neklesajícízájem tehdejších hradčanských domácností o drobné sbírané ovoce. Nedá se vyloučit anizáměrné pěstování maliníku: kumulace peciček by mohla být pozůstatkem zpracováváníplodů – na sirupy, víno, marmelády. Z jahodníků byl přítomen drobnoplodý jahodník obecnýs eventuální příměsí jahodníku zeleného. Podstatně větší nažky jahodníku ananasového(Fragaria ananassa), s jehož pěstováním se v Evropě začalo v 17. stol. a u nás asi ještěpozději, zaznamenány nebyly. Drobná, snadno přehlédnutelná semena borůvky bývají v archeologickýchnálezech méně častá, avšak z území staré Prahy byla již potvrzena řadoumenších nálezů z Malé Strany, Starého Města i z Pražského hradu počínaje raným středověkem(srov. Čulíková 1998a; 2001a; 2001b). Na území dnešní Prahy provázela v minulostizvláště vřesové doubravy (srov. Čulíková 1998a; 2001a; Moravec – Neuhäusl a kol.1991, 110).Velmi obtížně jsou odlišitelná semena borůvky a brusinky, přesto se při srovnání s recentnímmateriálem zdá pravděpodobné, že byly přítomny oba druhy. Kdy se u nás začaly nakládatplody brusinky do cukru jako pikantní příloha omáček k masu, není přesně známo.Avšak dle Matthioliho herbáře bylo doporučováno rozmíchat prach z drcených plodů vevodě k přípravě lahodného osvěžujícího nápoje pro zahnání žízně. Zanedbatelný nebyl anipočet pecek z plané trnky obecné, nažek růže, třešně ptáčnice a semen z černého bezu. Podledobových receptů v herbářích se toto ovoce uplatnilo snad více v lékárně než v kuchyni.Kuchařské recepty zase počítají s využitím povidel (bez cukru) nebo marmelád (s cukrem)z trnek, šípků, drobných třešní i bezu. Též z trnek a z bezového květu se vyráběl ocet.Zelenina – koření – léčiva (pěstovaná): okurka setá (Cucumis sativus), miřík celer (Apiumgraveolens), petržel zahradní (Petroselinum hortense), libeček lékařský (Levisticum officinale),kopr vonný (Anethum graveolens), kmín kořenný (Carum carvi), z výše diskutovanýchkoriandr (Coriandrum sativum), fenykl (Foeniculum vulgare), dále saturejka zahradní(Satureja hortensis), máta (Mentha sp.), chmel otáčivý (Humulus lupulus). Největšímpočtem nažek byl zastoupen koriandr, o něco méně, avšak rovněž významně, kopr a kmín.S výjimkou okurky (zelenina a léčivý prostředek), saturejky a jalovce (kořeninové a léčivérostliny) plnily ostatní nejméně trojí funkci: zeleniny, kořeninových rostlin a významnýchdrog. Jako léčiva byly mnohostranně využívány v domácnostech i v medicíně, jakdotvrzují četné, mnohdy až kuriózně vyznívající recepty v soudobých lékařských knihách