2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

238ku, Velké Británii i na Slovensku (Knörzer 1981; Greig 1993; Monckton 1996) rozšířilikoriandr ve střední Evropě nejspíše Římané. I když oba druhy byly doporučeny k pěstováníuž v Capitulare de villis v době Karla Velikého, nebyl ani běžnější koriandr v ranémstředověku ve stř. Evropě ještě obecně rozšířen. Chybí též v bylináři sv. Hildegardy vonBingen z 12. stol. (Hegi 1926, 1073). Veškeré nečetné české nálezy koriandru jsou vrcholněstředověké nebo raně novověké.Fenykl byl u nás poprvé doložen mimo Prahu v novověkém vzorku „drog a koření“z Uherského Brodu (Opravil 1974). Sedimenty ze studny v Melantrichově ul. byly podrobenypylové analýze (Jankovská in: Kočár et al. 2007a), avšak pyl žádného z uvedené dvojicezde zaznamenán nebyl. Dle Jankovské (ústní sdělení) jsou bezpečně rozpoznatelnápylová zrna koriandru (a také anýzu), která by mohla lokální pěstování potvrdit. Pokud byvšak byly pěstovány na místech vzdálených, není přenos pylu do výplní uzavřených objektůuvnitř sídliště příliš pravděpodobný. Pěstování v Čechách v 16. stol. je ale potvrzenov případě koriandru (s otazníkem fenyklu) údaji v Matthioliho herbáři: „U nás v zahradáchho (koriandr) mají a každého roku ze semen obnovují“. Následují pokyny jak připravitsemeno, kde a kdy vysévat. Nažky koriandru důležité pro kuchyň (k ochucení a konzervaciuzeného masa) byly v léčitelství a lékařství nepostradatelné – s mnohostranným využitímvnitřně a zevně (k desinfekci ran se drtily a pražily). Podobně u fenyklu je v Herbářiuvedeno, že „nejenom do apatéky, ale i do kuchyně je vhodný“, přičemž využíván byl kroměplodů též kořen.Z dobových kuchařek, lékařských knih a raně novověkých bylinářů je zřejmé obrovskéuplatnění a poměrně snadná dostupnost veškerého koření včetně exotického (pepř, skořice,zázvor, hřebíček, šafrán, muškátový květ a oříšek a další), doložitelného prostřednictvímkonkrétních makrozbytků vzácně (šafrán z Uherského Brodu: Opravil 1974; muškátovýoříšek z Berouna: Čulíková 1994). Tím spíše je možno počítat s dovozem dostupnějšíchdruhů ze Středozemí (fenyklu, saturejky aj.).Mimořádný nález v ČR i ve střední Evropě představují četné listy zimostrázu vždyzeleného(Buxus sempervirens; obr. 5), pěstovaného u nás jako okrasný keř. Jeho původníareál zahrnuje jižní a záp. Evropu, na S do Velké Británie, na V do Malé Asie. Dosavadníarcheobotanické nálezy na tomto území (datované od neolitu po raný novověk), ale i v NěâULÍKOVÁ:Ovoce, kofiení a léãiva z ranû novovûké jímky hradãanského ‰pitáluObr. 5. Buxus sempervirens(zimostrázvždyzelený) –listy (odleva 2x hornístrana, 2x spodnístrana), měřítko10 mm.Fig. 5. Buxus sempervirens(commonbox) – leaves (2xupper side, 2xlower side), scale10 mm.