2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

376Nové publikacez mohyly 1) šlo nejspíše o pohřeb v nádobě (v tétosouvislosti je tento zvyk sledován i v sousedníchoblastech a doprovozen soupisem pohřbů v nádobáchz doby bronzové na Moravě). V několika případechse podařilo rozpoznat druhotné otevření hrobu.Rovněž této problematice je v širších souvislostechvěnována pozornost. Součástí podkapitoly D(Pohřební ritus středodunajské mohylové kultury) jesoupis dosud známých mohylníků středodunajskémohylové kultury na Moravě. Středodunajská mohylovákultura se vyznačuje pestrostí pohřebníhoritu: mohylová a plochá pohřebiště, pohřby žárové(v popelnicích, jamkách nebo rozptýlené), kostrové(v poloze skrčené nebo natažené) s jedním, dvěmai více jedinci. Rozsáhlá je podkapitola E (Rozborpohřebiště středodunajské mohylové kultury v Boroticích).Z tabulky na s. 166 lze vyčíst, že na borotickémmohylníku patřilo středodunajské mohylovékultuře 13 mohyl s asi 30 pohřby (12 spolehlivých,9 pravděpodobných a 9 nejistých). Kostrových pohřbůbylo zaznamenáno 26, 4 pohřby byly žárové.Většina hrobů (24) obsahovala inventář, 1 hrob bylvyloupený, v 6 případech šlo o pravděpodobně vyloupenýhrob. Ani v jedné mohyle se nezjistilo využitíkamene pro celkovou konstrukci mohyly neboalespoň obvodového věnce. Jediným stavebnímprvkem je obvodový příkop u mohyly 8 o průměru14–14,5 m. Zahloubená hrobová jámy byla zaznamenánau 2 kostrových a 1 žárového hrobu; v ostatníchpřípadech byly pohřby uloženy v násypu mohyly,příp. v humusovité hlíně nad štěrkovým podložím,což neumožnilo rozpoznat tvar a velikost hrobovéjámy. Orientace zemřelých se na borotickémmohylníku dala spolehlivě určit ve 3 případech(JJV–SSZ, JV–SZ, S–J). Hrob se třemi jedinci bylzaznamenán v jediném případě (mohyla 14, hrob I),žárové pohřby se objevily ve 4 případech (1 popelnicový,2 jámové, 1 blíže neurčený).Kapitola VIII (Hmotná kultura, 169–216) je rozdělenave dvě podkapitoly: Hmotná kultura věteřovskéskupiny a Hmotná kultura středodunajské mohylovékultury. Obě obsahují podrobný rozbor nálezůa jsou podobně členěny: keramika, kovová industriea předměty z jiných materiálů. K jednotlivým typůmpředmětů (jsou vyobrazeny na typologických tabulkách– dle mého soudu jde spíše o typové tabulky)jsou při jejich rozboru připojeny odkazy na obdobnénálezy moravské a ze sousedních oblastí.V mohylách věteřovské skupiny je zastoupeno21 keramických milodarů v osmi základních třídách(z deseti známých), obvyklých i v sídlištním prostředí.Nejčastějším keramickým tvarem je džbán(11 případů). Bronzovou industrii lze rozčlenit dotří základních kategorií: zbraně, ozdoby a jiné předměty;ze známého kovového inventáře věteřovskéskupiny nejsou zastoupeny hřivny (nákrčníky), slitky,sekery, dláta, šídla a kopí (absence těchto předmětůmohla být způsobena tím, že některé hrobybyly vyloupeny). Mezi méně časté kovové nálezyvěteřovské skupiny patří plechové terčíky s perličkovouvýzdobou při odvodu a s hřebíčkem uprostřed(v Boroticích doloženy ve 2 případech). V hrobě27/XIII podél dlouhé kosti zemřelého ležel bronzovýterčík s hřebíčkem uprostřed s dalšími šesti drobnýmihřebíčky; asi 6 cm od této skupinky leželodalších pět hřebíčků. Seskupení těchto předmětůvedlo autora k úvaze, že mohlo jít o válcovitou dřevěnouschránku s kovovými aplikacemi.Z hrobů středodunajské mohylové kultury naborotické nekropoli pochází celkem 51 nádob nebojejich fragmentů, které lze podle tvaru rozdělit doosmi tříd (nejčastěji jsou zastoupeny džbány). Podlezpracování keramické hmoty lze dobře keramikustředodunajské mohylové kultury odlišit od keramicképrodukce ze starší doby bronzové. Patrné jsourozdíly mezi keramikou ze sídlišť a z pohřebišť.Keramika z mohylníků se vyznačuje menší tvarovouvariabilitou a nižší kvalitou vypálení. Zda jdeokeramiku vyrobenou k funerálním účelům, zatímnevíme, neboť zde svoji roli hrálo rozdílné půdníprostředí na sídlištích a pohřebištích. Z kovovéhoinventáře je na borotickém mohylníku nejpočetnějšíkategorie ozdob (21 předmětů a jejich zlomků =67,75 % bronzové industrie). Ze zlata byl nalezenjen jeden předmět (kroužek z hr. 14/I). Za zmínkustojí hrob 15/II, který autor podle některý předmětů(polotovarů) považuje za pohřeb řemeslníka zabývajícíhose zpracováním bronzové industrie.Kapitola IX (Kulturní a chronologické zařazenínaleziště, 217–226) shrnuje výsledky rozborů archeologickéhomateriálu a doplňuje je dalším srovnánímnálezů z jiných lokalit. Autor výstižně charakterizujejednotlivá kulturní období, která jsou naborotickém mohylníku doložena (počínaje únětickoukulturou a středním stupněm středodunajskémohylové kultury konče). Navíc je přidán přehledmladšího (Br C2) a pozdního (Br C/D) stupně středodunajskémohylové kultury, který na borotickémmohylníku není doložen. Vítanou pomůckou proorientaci v tomto složitém období je tabulka „JižníMorava na konci starší a ve střední době bronzové“(223) s uvedením chronologicky výrazných borotickýchhrobů do celkového vývoje. Ty jsou paksynchronizovány s hrobovými a sídlištními nálezyasdepoty z jiných lokalit.Kap. X, resp. Závěr (227–230), tvoří cennýpřehled o relativní chronologii starší a střední doběbronzové na Moravě. Výzkum borotického mohyl-