2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

298Archeologické rozhledy LX–2008 298–302Štípaná industrie z Úholiček, okr. Praha-západMiroslav PopelkaPři výzkumu I. Vojtěchovské v Úholičkách, okr. Praha-západ (Dobeš – Vojtěchovská 2008), bylavedle dalších nálezů získána také nezanedbatelná kolekce kamenné štípané industrie, datovaná převážnědo období kultury řivnáčské (dále ŘK).Dosud byla k dispozici pouze stručná charakteristika štípané industrie této kultury, kterou publikovalpřed 37 lety S. Vencl: řivnáčská industrie je hodnocena jako nepříliš četná a technicky na nevysokéúrovni (Vencl 1971, 86). Absence výraznějších zástupců základních forem nebo sekundárněupravených artefaktů je patrná i z publikace věnované výšinnému sídlišti ŘK na Homolce u Stehelčevsi(Ehrich – Pleslová-Štiková 1968).Z Úholiček pochází početně menší soubor 29 artefaktů, z nich 21 z objektů připsaných pouze ŘK,příp. ŘK nebo kultuře zvoncovitých pohárů (této kultuře patří obj. 3/98 a 11/98, pro které je ovšempříznačná i bohatá řivnáčská keramická intruze, čili obdobnou povahu lze předpokládat i u blíže nedefinovatelnéčásti štípané industrie). Pět artefaktů představuje nejspíše eneolitickou intruzi v jámáchkultury mohylové (v tab. 1 ene v MOH, obj. 26/98, 48/98 a 49/98), zbylé 3 pocházejí z objektů datovanýchobecně do pravěku (v tab. 1 ene v PRA, obj. 7/98 a 9/98). Vzhledem k malému počtu artefaktůa převažující afinitě k řivnáčské kultuře je s kolekcí zacházeno jako s celkem, tedy jsou uváděnysouhrnné charakteristiky sledované na všech 29 ks (tab. 1).FormaSoubor obsahuje jediný artefakt, který by mohl být hodnocen jako jádro (obr. 1: 23). Jde o předmětz křemene, nesoucí stopy negativů po předchozích odbitích, jehož hrany se makroskopicky jevíjako částečně otlučené (šipky na obr.), což by mohlo poukazovat na užití artefaktu jako otloukače.Dále soubor obsahuje 5 kompletních čepelek (17 %; obr. 1: 1–4, 15) a 3 jejich zlomky (10 %).Nejvíce jsou však zastoupeny úštěpy, kterých je popsáno 13 (44 %), vyskytují se ještě zlomky/odpad(5 ks – 17 %) a jiná forma, např. pouhé části kamenné suroviny (2 ks – 7 %).Příslušnost dvou posledně uvedených kategorií k záměrně připravené štípané industrii je někdynejasná, zejména v případě artefaktů z prostého křemene. Tuto skutečnost patrně nejlépe ukazujeúštěp z obj. 9/97 (obr. 1: 13), odražený z povrchu křemenného valounu. Téměř 50 % povrchu (přednístrany předmětu) tak tvoří přirozený povrch, dobře je možné určit charakter patky, upravené jednímúderem, přičemž na terminálním konci se nezřetelně rýsují dvě drobné, jakoby odretušovanéplošky, které poněkud připomínají začínající fázi přípravy škrabadlové úpravy hlavice úštěpu. Přestyto ukazatele nelze při makroskopickém hodnocení artefaktu vyloučit, že mohl vzniknout přirozeně,náhodným tlakem vyvolaným na povrch valounu.KůraVíce než polovina artefaktů nenese na povrchu žádné zbytky kůry (16 ks – 55 %), což je typicképro spotřebitelský typ osad, ležících mimo území poskytující dostatečné množství kvalitní suroviny(Popelka 1987, 133–136; Vencl 1986, 495–496). Na 6 artefaktech (20 %) je přítomnost kůry (resp.přírodního povrchu, neboť valouny křemene kůru v pravém slova smyslu nemají) do 25 %, na 7 artefaktech(24 %) je přírodní povrch zachován z 25–50 %. Zjištěné hodnoty je však třeba opět posuzovatse zřetelem na vyslovenou pochybnost o příslušnosti úštěpků/zlomků z valounů křemene k množiněartefaktů, zejména v případě, kdy pocházejí z povrchových vrstev objektu, nebo dokonce z jehozačišťování, tedy z úrovně, kde lze předpokládat zvýšené působení tlaku mechanizace užívanéke skrývce. Pojednávané předměty navíc nenesou žádné stopy sekundární úpravy (pochopitelně poznatelnémakroskopicky!), což jejich případnou pozici v rámci štípaných artefaktů ještě více zpochybňuje.