2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 237(Čulíková nepubl.). Rýže je také již uvedena jako léčivo v Herbáři Křišťana z Prachaticz počátku 15. stol. (srov. Čížek 1994). Historii šíření rýže shrnuje Opravil (1986b) v souvislostis opavskými raně novověkými nálezy. Na území Německa je rýže prokázána kromědoby římské (srov. Knörzer 1970) z několika lokalit až z vrcholného středověku.V rámci receptů v Matthioliho herbáři se hovoří o „kaši rejžové, sypané cukrem a skořicí,která jest dobrá pro děti a užitečná k rozmnožení přirození“. Pro vnitřní použití se doporučujedále: „Rejže vařená a ta polévka z ní pitá aneb skrze klister do života vehnaná prospěšnájest proti střevní vředovitosti a červené nemoci“. Zevně byla doporučována takto:„Rejže s růží a rmenem vařená aneb mouka rejžová do flastru daná odhání palčivý otok připočátku na prsech.“ V případě nálezu obilek v jímce při špitále v Kanovnické ul. lze počítats rýží coby potravinou i léčivem, podobně jako v dnešní době.Ve výplni jímky v Kanovnické ul. obsahující rýži byla současně nalezena unikátní miskaz pravého čínského porcelánu se znakem dynastie Čching na dně, která představovalaprvní stratifikovaný nález svého druhu v Čechách a napomohla k upřesnění datování sedimentu(dynastie nastoupila k moci v r. 1644; srov. Frolík 1987).Ze sortimentu pěstovaných ovocných plodin představuje import jen fíkovník (Ficuscarica), který byl po sbíraných jahodnících a vinné révě reprezentován největším množstvím(přes 4000) drobných, morfologicky variabilních nažek. I když počítáme s určitou produkcífíků zvláště ve vrcholném středověku a v postmedieválním období v oranžeriích, fíkovnácha zahradách na chráněných místech i v českých zemích, zejména v Praze, pravidelný výskytstovek až tisíců diaspor v pražských i mimopražských jímkách a studnách z tohoto obdobídokládá konzumaci mnohem většího množství tohoto ovoce. V rámci ovocných plodin –pěstovaných i sbíraných – bývají nažky z fíků obvykle nejpočetnější hned po nažkách jahod.Množství z jímky v Kanovnické ul. je obrovské i ve srovnání s nálezem ze středověkéhoMostu, odkud byl ovšem analyzován mnohonásobně větší objem materiálu (7000 nažek ze13.–16. stol.: Čulíková 1995b). V rámci srovnávaných lokalit na Hradčanech a v Melantrichověul. na Starém Městě pražském se nálezy fíkových nažek po stránce kvantitativní přibližují,v kontrastu s dosud probádanými raně středověkými malostranskými sedimenty(Tržiště: Čulíková 1998a; Lichtenštejnský palác: Čulíková 2001a), kde je fikovník ještěvzácností, stejně jako v raně středověkém horizontu na III. nádvoří Pražského hradu (Čulíková1998b). Při obvodu centrální části Hradu (Čulíková 2001b) fíkovník zcela scházel.Nálezy z Malé Strany a z Hradu z 9. stol. představují zatím nejstarší doklady konzumacea zřejmě importu sušených fíků na území ČR. Historie fíků v českých zemích je tedy spjatazejména s vrcholným středověkem a raným novověkem, kdy představovaly oblíbenou dietetickoupotravinu a důležité léčivo s projímavými účinky v domácím léčitelství i v oficiálnímlékařství.Podle nalezených diaspor koriandru (Coriandrum sativum) a fenyklu (Foeniculum vulgare)nelze poznat, zda pocházejí z rostlin vypěstovaných v Čechách, nebo jsou importemz teplejších pěstebních oblastí jižní Evropy, především z Itálie. Koriandr i fenykl byly přítomnyrovněž v objektech na Hradčanském nám. a dále v Melantrichově ul., kde se poprvéi fenykl vyskytl ve větším počtu (Kočár et al. 2007a). Podle herbářů (srov. Matthioli 1596)se oba hojně pěstovaly zvláště ve Vlaších a fenykl zde rostl i planě. Fenykl, původní veStředozemí, a koriandr z Malé Asie patřily ve starověku k nejvýznamnějším druhům kořenía léčiv vůbec. Podle Bati a Sýkory (1945, 71) byl ve starověku koriandr spíše medicinálnírostlinou než kořením. Vzhledem k archeologickým nálezům plodů ve Švýcarsku, Němec-