2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

360Nové publikaceSiegmund, F. 1998: Merowingerzeit am Niederrhein.Die frühmittelalterlichen Funde aus dem RegierungsbezirkDüsseldorf und dem Kreis Heinsberg.Köln.Verwers, W. J. H. 1987: North Brabant in Roman andEarly Medieval Times IV: The MerovingianCemeteries. Berichten ROB 37, 173–223.Dějiny staveb 2007. Sborník vybraných referátůz konference v Nečtinech konané ve dnech30. 3. – 1. 4. 2007. Vydává Klub Augusta Sedláčkave spolupráci se Sdružením pro stavebněhistorickýprůzkum. Plzeň 2007. 312 str.Referáty odezněné na již osmé nečtinské konferencise opět vyznačují výraznou různorodostí, odrážejícíse nejen ve vítané tematické šíři, ale bohuželtaké v hloubce badatelských přístupů. Nemálopublikovaných příspěvků je totiž doprovázeno nedostatečnouobrazovou přílohou a nezřídka textysestávají z málo srozumitelných pasáží. Mezi autoryčlánků, jež ubírají periodiku na kvalitě, bývajírovněž badatelé, jimž se obor stavební historie čiarcheologie již po delší dobu stal profesí. Naprotitomu mnozí tzv. amatéři předkládají vysoce hodnotnásdělení s výtečně připravenou dokumentací.Celou řadu výhrad vzbuzuje např. článekH. Hanzlíkové (254–260), který pojednává o kostelesv. Mikuláše v Šitboři na Domažlicku. V důsledkuzániku velkých částí omítkových souvrství došlok odhalení cenných nálezových situací vypovídajícícho několikerých středověkých přestavbách kostela,učiněná zjištění jsou ale komentována pouze zapomoci schematického celkového půdorysu kostelaa málo instruktivních fotografií. Přitom je snadnévyhotovit jednoduché pohledové náčrty (např. překreslenímsnímků), na nichž lze názorně vyznačitstratigrafické vztahy a zdůraznit obrysy odkrytýchsituací. Taková obrazová dokumentace by měla býtsamozřejmou součástí obdobných příspěvků. Nadtoje popis stavby velmi zmatečný a obsahuje řadunepřesných pojmů. Nedostatky vyniknou zvláště přisrovnání s příspěvkem Z. Procházky (136–146), jenžse zabývá kostelem sv. Jana Křtitele ve vsi Kostelciv blízkosti západočeských Kladrub. Autor přehledněkoncipuje text, prezentuje příkladný nákres fasády seznázorněním všech podstatných nálezových situací.Ivtomto případě lze rozpoznat stopy svědčící o složitějšíchproměnách chrámu ve středověku, přiloženákresba však oproti výše zmíněnému příspěvkupřibližuje čtenáři souvislosti stavebního vývoje podstatnělépe. Doufejme, že nedávno vydaná publikaceo metodice operativního stavebněhistorickéhoprůzkumu přispěje, aby se zmnožilo pořizováníhodnotné kresebné a fotografické (časově a finančněnenáročné) dokumentace chátrajících a přestavovanýchobjektů.Především výzkumy stavebních historiků jsouv posledních zhruba deseti letech příčinou značnéhoposunu bádání o hradech. Mezi autory podstatnýchstudií bezpochyby patří J. Anderle (195–200), jenžtentokrát seznamuje s poznatky o stavebním vývojitzv. starší kaple v jihových. nároží hradu v HoršovskémTýnu. Při ohledání obvodového zdiva svatostánku,dosud v celém rozsahu přičítaného výstavnéraně gotické etapě, byly rozpoznány dvě výraznéfáze, z nichž starší lze na základě v omítce rytéhorastru spár vřadit hlouběji do 1. pol. 13. stol. či doještě staršího období. Na záp. straně se ke kapli jižod počátku zřejmě připojoval další objekt, snad palác.Je paradoxní, že o celé řadě dobře dochovanýchrozlehlých středověkých rezidencí víme dosud velmimálo, přestože novějšími omítkami nezakryté situacemnohdy dovolují dobře odlišit konstrukce jednotlivýchstavebních etap. Teprve nyní M. Novobilský(225–250) zveřejňuje první důkladný pokus o postiženívývoje paláce a obvodové fortifikace Švihova,přičemž interpretuje především nálezové situace dlouhodoběpatrné na z velké části režných průčelích.T. Karel, V. Knoll a J. Klsák (275–292) se obsáhlevěnují podobě a dějinám hradu a posléze zámkuHartenbergu v Hřebenech, v historickém Loketsku.Rozsáhlý objekt, který se po několika požárechv 80. letech 20. stol. stal ruinou, poskytuje jedinečnou,žel velmi smutnou příležitost k detailnímuozřejmení středověké podoby důležité pevnosti.S výstižně formulovaným výkladem o poznatcíchstavebněhistorického průzkumu však ostře kontrastujebezobsažná prezentace výsledků archeologickéhovýzkumu. S povahou odborné publikace serozhodně neslučuje, aby se charakteristika shromážděnýchartefaktů omezila na pouhé konstatování,že „v nalezeném materiálu z 2. poloviny 14. stol. jenejvíce zastoupena redukčně pálená a světlá tvrděoxidačně pálená keramika. Významný je také výskytimportované jemně plavené tvrdě pálené keramikys šedou engobou a džbán keramiky typu Pfeifenton“.Jan KyptaLadislav Hrdlička: Praha. Podrobná mapaarcheologických dokumentačních bodů naúzemí Pražské památkové rezervace. Archeologickýústav AV ČR Praha 2005. ISBN 80-86124-10-X. 530 str., 9 obr., mapová příloha.Referovanou publikací předložil autor odbornéveřejnosti, samozřejmě především pražské, v našíarcheologické literatuře poněkud neobvyklé dílo.