2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

236âULÍKOVÁ: Ovoce, kofiení a léãiva z ranû novovûké jímky hradãanského ‰pitálusoučasných badatelů druhu Melo sativus – je doporučováno již v Capitulare de villis, vznikléhov Cáchách kolem r. 800. Plody – bobule se sladkou žlutou dužninou – bývaly v některýchzemích (pro Německo Hegi 1928, 320) donedávna pěstovány i v pařeništích a sklenícícha konzumovány jako ovocný desert svařený s cukrem. Jinde, např. ve Francii, jsoutyto melouny jídány jako předkrm se solí, pepřem a paprikou. Dužnina má vynikající dietetickýúčinek.Historií melounů (včetně m. vodního – Citrulus vulgaris) ve středověkých Čechách se částečně zabývalE. Opravil (1986a) v souvislosti s prvním nálezem semen na území staré Prahy – v Jungmannově ul. –z 2. pol. 15. století. Podle literárních pramenů, které cituje, byly melouny (nevíme ovšem, který botanickýdruh) pěstovány ve vrcholném středověku v Polabí a nelze tuto možnost vyloučit ani pro pražské okolí.Že melouny jako luxusní zboží byly dodávány i na královské stoly, potvrzují údaje v Matthioliho herbáři(1596): nezřízená konzumace melounů měla být příčinou úmrtí císaře Albrechta II. a českého krále RudolfaI. Habsburského (r. 1307). V 15. a 16 stol. prodávaly melounářky melouny v Praze na Staroměstském nám.(Winter 1890, 538), kolem r. 1550 „Kolínští zase přečasto musívali darem posílati své výborné melouny navšecky strany a o plných vozících“ a „Nymburští … i králům posílali své melouny“ (Winter 1892, 582–583).Opravil (1986a) připomíná existenci melounové zahrady, kterou v Praze založil kolem r. 1341 lékárníkJana Lucemburského. Tato zahrada je pokládána za předchůdce pozdějších botanických zahrad, včetnězahrady královské (srov. Čulíková 2007).Že byl meloun cukrový v českých zemích i mimo Prahu konzumován, příp. pěstován nejpozději ve14. stol., potvrdily zatím archeobotanické doklady jen ze dvou lokalit: početnější soubor několika desíteksemen z Uherského Brodu (Opravil 1993) je datován do 14. stol., do 13.–15. stol. pak nález jediného semenez Jihlavy (Kühn 1991). Starší nález (Opravil 1976) z Uherského Brodu (první v českých zemích)je z přelomu 15. a 16. století. Zbývající nálezy v ČR pocházejí z postmedieválních pražských objektův Kanovnické ul., v Melantrichově ul. (Kočár et al. 2007a), na Hradčanském nám. (Čulíková 2007) a nověi na Malé Straně (Kočár et al. 2007b). Nejstarší archeologické nálezy semen Cucumis melo na světě pocházejíz doby bronzové, v rámci střední a západní Evropy z doby římské (Francie, Švýcarsko, Německo).Větší počet dokladů (Nizozemí, Německo, Maďarsko) je ale datován stejně jako u nás do vrcholného středověkua raného novověku.Rozměry oranžovobéžově zbarveného semene z Kanovnické ul.: délka 8,2 mm, šířka 4,2 mm, tloušťka1,2 mm. Pro jednoznačnou determinaci musela být obě semena příčně rozřezána (na rozdíl od okurky jepletivo pod pokožkou vícevrstevné).Jednoznačný import mezi obilovinami představují v souboru z Kanovnické ul. pluchatéobilky (častěji jen volné pluchy; obr. 4) rýže (Oryza sativa), roztroušené v různých vzorcích.Zachycena byla taktéž na Hradčanském nám. (Čulíková 2007), na Malé Straně (Kočár et al.2007b) a zatím nejpočetnější nález na území ČR (50 obilek) v Melantrichově ul. (Kočár et al.2007a). Delší štíhlé obilky z Kanovnické ul. nasvědčují, že by tento typ mohl náležetk subsp. indica, což samozřejmě neznamená zemi jejich původu. Nejbližším územím proimport rýže do českých zemí byla tehdy jižní Evropa. V Matthioliho Herbáři (1596) stojí,že „rejže hojnost ve Vlaších roste a nejvíce za mořem“. Jirásek (1958, 364) zmiňuje, že kolemr. 1530 bylo pěstování rýže všeobecné v Lombardii. Do střední Evropy přinesly rýžiřímské legie, avšak tehdy ještě nebyla v antickém světě pěstována. S pěstováním v Evropězačali (tak jako už dříve v nilské deltě) počátkem 8. stol. Arabové, kteří založili rýžovištěve Španělsku, později na Sicílii. Většina rýžovišť zůstala v jižní Evropě zachována i po pádumaurské říše, mnohé až do současnosti.Na území ČR byla rýže jako potravina s dietetickými vlastnostmi konzumována podlenejstaršího archeobotanického dokladu pocházejícího z Jihlavy (Kühn 1995) nejpozdějive 14. století. Mimo Prahu je doložena ve středověkých sedimentech z 15. stol. z Opavy