2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 251vověku jako droga prakticky celá rostlina včetně semen (aplikovaná zevně) hlavně protibolestem zubů (Matthioli 1596).Rostliny sloužící k barvení: zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), borůvka (Vacciniummyrtillus), bez černý (Sambucus nigra), moruše černá (Morus nigra), vlaštovičníkvětší (Chelidonium majus), chmel otáčivý (Humulus lupulus), řepeň durkoman (Xanthiumstrumarium)O možném využití zimostrázu, borůvek a černého bezu jakožto barvířských rostlinbyla zmínka v předchozích odstavcích. Rovněž byly zmíněny plody moruše černé, jejichžšťávou se barvilo víno a potravinářské výrobky, nikoli textilie.Šťávu z bobulí borůvek smíšenou s kamencem (podvojný síran) a „duběnkami“ používaliv 16. stol. „k malování listů maléři, kartýři“ a barvíři plátna a přaden vlny k barvení namodro (srov. Matthioli 1596). Podle množství přidatných činidel docílili různých odstínů.Na žluto se plátno a vlna barvily vlaštovičníkem nebo též kvetoucími konci výhonků chmele(od sírově žluté po hnědou). Rovněž kořen řepně sloužil k barvení na žluto, zvláště vlasů.Výčet barvířských druhů jistě není úplný, k barvení mohlo být použito i částí jinýchrostlin – např. z nejběžnějších ruderálů – pelyňku černobýlu (k barvení látky a vlny na zeleno)nebo svízele povázky (kořen barví červeně), jejichž drobné plody však bývají v nálezechvzácností.S obdobným využitím by mohla být k barvicím rostlinám přiřazena i kamejka rolní(Lithospermum arvense), běžný polní plevel, porůstající také úhory a rumiště. V námi zkoumanéjímce E v Kanovnické ul. byla zastoupena pouhými 13 drobnými bílými (obsahujícímiuhličitany, křemičitany) tvrdkami, avšak z jímky B, analyzované Z. Dohnalem, byloseparováno ca 35 600 tvrdek (nepubl.). Část materiálu z jímky B jsme prohlédli při revizimateriálu z jímky E v r. 2007.Překvapující a obtížně vysvětlitelné je množství plůdků prakticky bez jakékoliv příměsi,které převyšuje součet veškerých diaspor v námi analyzované jímce E a představujeněkolikanásobek všech ostatních semen a plodů v souboru z jímky B. Tento druh většinounení pokládán za užitkovou rostlinu, na rozdíl od příbuzného druhu kamejka lékařská(Lithospermum officinale), jejímž výskytem v archeologických nálezech se zabýval Opravil(1974c). Nálezy k. lékařské Opravil rozhodně nepovažoval za plevelnou příměs, nýbrž zapozůstatek středověké drogy. Připouští, že mohou pocházet z kultury v lékárnické zahradě.Medicinálně byly od antických dob ceněny právě její „porcelánové“ plůdky zvící kaménků.Odvary z nich se užívaly proti ledvinovým kamenům, dnes také proti jaterním neduhům,spalničkám, žloutence. Má patrně i mírné účinky antikoncepční (za tímto účelemužívají Indiáni příbuzný druh rodu: srov. Vermeulen 2004, 174). Plodům kamejky rolníovšem tato vlastnost připisována není. Kořen ale obsahuje červené barvivo lithospermin,které bylo používáno k barvení rtů a lící, proto se také německy rostlině říká „Schminke“(Hegi 1927, 2158). Kamejka rolní je (na rozdíl od vytrvalé k. lékařské) ozimou rostlinou,řidčeji jednoletou, rozmnožující se plůdky, jichž může jedna rostlina vyprodukovat asi 200.Provází hlavně ozimy, méně jařiny a pícniny. Uvádí se, že někdy vzrůstá velmi pospolitěa může se „velmi rozmnožit“, když se pěstují ozimy několik let za sebou (Deyl 1956,185–186). Dle J. Zázvorky (ústní sdělení) se takto kamejka mimořádně rozmnožila v 90. letech20. stol. na přelomu května a června po suchém předchozím období na stepi Velkáhora u Karlštejna, kdy nadzemní části ostatních rostlin uschly. Po vydatném dešti kamej-