AMERIKA Franz Kafka

polévali si pak horké hlavy vodou nad dvěma připravenými umyvadly. Vystřídaní poslíčkovése však ještě nesměli protáhnout, nýbrž musili ještě chvíli zvedat a dávat na místo předmětyshozené na zem v době jejich služby.To všecko Karel s nejnapjatější pozorností ve chvilce postihl a s lehkými bolestmi hlavy šeltiše za vrchním vrátným, který ho vedl dál. Také vrchní vrátný zřejmě zpozoroval, jak velkýdojem udělal na Karla způsob, jakým se tu podávají informace, náhle škubl Karlovou rukou ařekl: „Vidíš, tak se zde pracuje.“ Karel tady v hotelu sice nelenošil, ale o takové práci se muani nezdálo, a zapomínaje téměř úplně, že vrchní vrátný je jeho úhlavní nepřítel, vzhlédl kněmu a pokývl mlčky a uznale hlavou. Vrchnímu vrátnému se však zdálo, že to je zasepřeceňování vrátných a vůči němu snad nezdvořilost, neboť jako by si z Karla tropil blázny,zvolal bez obav, že by ho někdo mohl zaslechnout: „Tohle je ovšem nejhloupější práce vcelém hotelu. Když člověk poslouchá hodinu, zná tak zhruba všechny otázky, jež se dávají, ana zbývající přece není třeba odpovídat. Kdybys nebyl býval drzý a nezvedený, kdybys nebyllhal, flámoval, chlastal a kradl, mohl jsem tě snad zaměstnat u jednoho takového okénka,neboť k tomu mohu potřebovat výhradně jen zabedněné hlavy.“Karel úplně přeslechl pohanu, pokud se týkala jeho osoby, tak velice byl pobouřen, že někdozlehčuje poctivou a těžkou práci vrátných, místo aby ji ocenil, a že ji nadto zlehčuje člověk,který by se jistě musil po několika minutách klidit za posměchu všech tazatelů, kdyby se tohoněkdy odvážil a posadil se k takové přepážce.„Nechte mě,“ řekl Karel, jeho zvědavost, pokud šlo o vrátnici, byla ukojena víc než dost,„nechci mít s vámi už nic společného.“„To nestačí, aby ses odtud dostal,“ řekl vrchní vrátný, zmáčkl Karlovi ruce, že jimi Karelnemohl ani hnout, a takřka ho odnesl na druhý konec vrátnice. Nevidí ti lidé venku, jaký jevrchní vrátný surovec? Anebo vidí-li to, co si myslí, že se nikdo nad tím nepozastaví, ženikdo aspoň nezaťuká na sklo, aby vrchnímu vrátnému ukázal, že je pozorován a že nemůžes Karlem nakládat, jak se mu zlíbí?Ale brzo Karel nadobro ztratil naději, že se mu dostane pomoci z dvorany, neboť vrchnívrátný vzal za šňůru a nad skleněnými tabulemi v jedné polovině vrátnice se v mžiku zatáhlyčerné záclony až úplně nahoru. Také v této části vrátnice byli ovšem lidé, ale měli plno prácea neslyšeli a neviděli nic, co nesouviselo s jejich prací. Mimo to byli zcela závislí na vrchnímvrátném a byli by raději pomohli skrýt všechno, co by jen vrchního vrátného napadlo, místoaby Karlovi pomohli. Bylo tu na příklad šest vrátných u šesti telefonů. Člověk si hned všiml,že to bylo zařízeno tak, že jeden vždy jenom přijímal hovory, kdežto jeho soused telefonickyvyřizoval příkazy podle poznámek, které dostal od prvního. Byly to nejnovější telefony, proněž není třeba hovorny, neboť zvonění není hlasitější než cvrkot, člověk může do telefonumluvit šeptem, a slova přece dospějí k cíli hromovým hlasem díky zvláštnímu elektrickémuzesilovači. Proto bylo ty tři mluvčí u jejich telefonů sotva slyšet a člověk si mohl myslit, že