AMERIKA Franz Kafka

„To je tak těžké dostat tam místo,“ řekl Karel spíš pro sebe.„Ach, copak si myslíte,“ řekl student, „je lehčí stát se zde okresním soudcem než vrátným uMontlyho.“Karel mlčel. Tento student, který je přece o tolik zkušenější než on a nenávidí Delamarche zdůvodů Karlovi ještě neznámých, který však jistě nepřeje Karlovi nic zlého, nemá pro Karlajediné slovo povzbuzení, aby Delamarche opustil. A přitom ani nezná nebezpečí, jež Karlovihrozí od policie a před nímž je poněkud chráněn jen u Delamarche.„Viděl jste přece večer tu demonstraci dole, že? Kdyby člověk neznal poměry, myslil by si, žeten kandidát, jmenuje se Lobter, má nějaké vyhlídky nebo aspoň přichází v úvahu, že ano?“„Nerozumím politice,“ řekl Karel.„To je chyba,“ řekl student. „Ale přesto máte oči a uši. Ten člověk má bezpochyby přátele anepřátele, to vám přece nemohlo ujít. A teď považte, ten člověk podle mého mínění nemánejmenší vyhlídky, že bude zvolen. Náhodou vím o něm všechno, bydlí tu nad námi někdo,kdo ho zná. Není to neschopný člověk a se zřetelem ke svým politickým názorům a svépolitické minulosti byl by zrovna on vhodným soudcem pro ten okres. Ale nikoho vůbecnenapadne, že by mohl být zvolen, propadne tak skvěle, jak se jen dá propadnout, vyhodí navolební kampaň svých pár dolarů, to bude všechno.“Karel a student na sebe chvilku hleděli mlčky. Student s úsměvem přikývl a tiskl si jednourukou unavené oči.„Nu, nepůjdete ještě spát?“ zeptal se potom. „Musím také zase studovat. Podívejte, kolikještě musím probrat.“ A rychle prolistoval polovinu knihy, aby Karlovi ukázal, kolik práce hoještě čeká.„Tak tedy dobrou noc,“ řekl Karel a uklonil se.„Přijďte někdy k nám,“ řekl student a už zase seděl u stolu, „ovšem jen tehdy, budete-li mítchuť. Najdete tu vždycky velkou společnost. Od devíti do desíti večer mám kdy i pro vás.“„Radíte mi tedy, abych zůstal u Delamarche?“ zeptal se Karel.„Rozhodně,“ řekl student a sklonil už hlavu nad knihy. Zdálo se, jako by to slovo aninevyslovil on; jako by je pronesl hlas hlubší než studentův, doznívalo ještě v Karlově sluchu.Šel pomalu k závěsu, pohlédl ještě jednou na studenta, který teď seděl, obklopen naprostoutemnotou, zcela nehnutě ve svém prudkém světle, a vklouzl do pokoje. Když vstoupil, všichnitři spáči svorně oddychovali. Hledal podle zdi pohovku, a když ji našel, klidně se na ni natáhl,jako by to bylo jeho obvyklé lůžko. Poněvadž mu student, který zná dobře Delamarche izdejší poměry a který je nadto vzdělaný člověk, radil, aby zde zůstal, neměl prozatímnámitek. Nemá tak vysoké cíle jako ten student. Kdoví, zda by se mu i doma podařilodokončit studium, a když se to zdálo sotva možné doma, nemůže nikdo žádat, aby to udělalzde, v cizí zemi. Jistě má však větší naději, že najde místo, kde by mohl něco dokázat a dojítuznání za své výkony, když zatím přijme místo sluhy u Delamarche a v tomto bezpečí počká