AMERIKA Franz Kafka

Jak se tak díval, uvědomil si brzo, že je přece jen velmi unaven a že sotva dokáže být celounoc vzhůru. Snímek mu vyklouzl z rukou, Karel si naň položil obličej, ucítil na tváři konejšivýchlad a spokojeně usnul.Ráno se probudil tím, že ho kdosi lechtal pod paží. To ten Francouz si dovolil takovoudotěrnost. Ale už také Ir stál před Karlovým stolem a oba se na Karla dívali s velkýmzájmem, zrovna tak jako si Karel prohlížel v noci je. Karla neudivilo, že se nevzbudil, kdyžhoši vstávali; sotva si ze špatného úmyslu počínali zvlášť tiše, neboť on tvrdě spal a mimotojim oblékání a zřejmě ani mytí nedalo moc práce.Teď se navzájem náležitě a poněkud obřadně pozdravili a Karel se dověděl, že oba jsoustrojní zámečníci, že už dlouho nemohou sehnat v New Yorku práci, a proto velmi sešli. Abyto dosvědčili, rozepjal Robinson kabát a ukázalo se, že nemá košili; dalo se to ovšem poznatuž podle límečku, neboť mu seděl na krku příliš volně a byl přichycen vzadu na kabátě. Měliv úmyslu dojít do městečka Butterfordu, vzdáleného dva dny cesty od New Yorku, neboť tamprý jsou volná místa. Neměli nic proti tomu, aby Karel šel s nimi, a slíbili mu za prvé, že muchvílemi ponesou kufr, za druhé, že mu opatří místo učedníka, dostanou-li sami práci, to žeby byla maličkost, jen když vůbec bude nějaká práce. Karel se ještě ani závazně nevyjádřil, auž mu přátelsky radili, aby svlékl ty krásné šaty, protože mu budou vždycky na překážku, ažse bude ucházet o nějaké místo. Že má právě v tomto domě dobrou příležitost zbavit se těchšatů, protože pokojská obchoduje se šatstvem. Karel se dosud ještě ani nerozhodl, co sešaty udělá, a už mu je pomáhali svléknout a odnesli je. Když si Karel, osamělý a trochurozespalý, pomalu oblékal starý cestovní oblek, vyčítal si, že prodal šaty, jež by mu snadmohly uškodit při hledání učednického místa, ale jež by mu mohly jen prospět, kdyby seucházel o něco lepšího. Otevřel dveře, aby ty dva zavolal zpátky, srazil se však s nimi naprahu a oni položili na stůl jako výtěžek půldolar; tvářili se přitom tak radostně, že se člověkneubránil dojmu, že měli při tom prodeji také svůj výdělek, a to tak velký, že to bylo k zlosti.Nebylo ostatně kdy, aby si s nimi o tom promluvil, neboť vešla pokojská, právě tak rozespalájako v noci, prohlásila, že musí připravit pokoj pro nové hosty, a vyhnala všechny tři nachodbu. Jistě to tak nebylo, jednala tak jenom ze zlomyslnosti. Karel, který se právě chystal,že si složí kufr, musil přihlížet, jak ta žena popadla oběma rukama jeho věci a hodila je dokufru takovou silou, jako by to byla zvířata, která je třeba zneškodnit. Oba zámečníci se sicekolem ní točili, tahali ji za sukni, poklepávali jí po zádech, ale jestliže měli v úmyslu Karlovipomoci, pak se minuli cílem. Když žena kufr zavřela, vtiskla Karlovi držadlo do ruky, setřáslase sebe zámečníky a vyhnala všechny tři z pokoje s pohrůžkou, že nedostanou kávu,neposlechnou-li ji. Zřejmě docela zapomněla, že Karel nepatřil hned od počátku k těmzámečníkům, neboť s nimi jednala, jako by byli jedna parta. Zámečníci jí ovšem prodaliKarlovy šaty a tím prokázali mezi sebou jakési společenství. Na chodbě musili dlouho choditsem a tam a zvláště Francouz, který se zavěsil do Karla, neustále nadával a vyhrožoval, že