AMERIKA Franz Kafka

ukou, obrátila na vrchního vrátného: „Pane vrchní vrátný, prosím, pusťte okamžitěRossmanna, vždyť mu působíte bolest. Paní vrchní kuchařka hned sama přijde a pak už seukáže, že se mu tady ve všem křivdí. Pusťte ho; jaké vám to dělá potěšení, že ho trápíte.“ Achtěla dokonce vrchního vrátného chytit za ruku. „Rozkaz, slečinko, rozkaz,“ řekl vrchnívrátný a přitáhl si volnou rukou Terezu přátelsky k sobě, avšak druhou rukou tiskl teď Karlapřímo usilovně, jako by mu nejen chtěl působit bolest, nýbrž jako by měl s touto paží, kterése zmocnil, nějaký zvláštní záměr, jehož ještě dávno nebylo dosaženo.Tereze to trvalo nějakou chvilku, než se vyvinula z objetí vrchního vrátného, a právě sechtěla přimluvit za Karla u vrchního číšníka, který stále ještě poslouchal Bessovo velmirozvláčné povídání, když vtom rychle vstoupila vrchní kuchařka.„Zaplať pánbůh,“ zvolala Tereza a chvilku nebylo v pokoji slyšet nic než tato hlasitá slova.Vrchní číšník hned vyskočil a odstrčil Bessa stranou.„Vy tedy přicházíte sama, paní vrchní kuchařko? Kvůli této maličkosti? Po našemtelefonickém rozhovoru jsem to mohl tušit, ale přece jsem tomu vlastně nevěřil. A přitom sezáležitost vašeho chráněnce víc a víc zhoršuje. Obávám se, že ho opravdu nepropustím, aleže ho zato budu muset dát zavřít. Poslyšte sama.“ A pokynul Bessovi, aby přistoupil.„Chtěla bych napřed promluvit několik slov s Rossmannem,“ řekla vrchní kuchařka a sedla sina židli, protože ji vrchní číšník k tomu vybídl.„Pojď prosím blíž, Karle,“ řekla potom. Karel poslechl, či spíše byl přivlečen vrchním vrátným.„Pusťte ho přece,“ řekla vrchní kuchařka hněvivě, „vždyť to není žádný loupežný vrah.“Vrchní vrátný ho skutečně pustil, předtím ho však ještě jednou stiskl tak silně, že i jemunámahou vstoupily slzy do očí.„Karle,“ řekla vrchní kuchařka, složila ruce klidně do klína a pohlédla se schýlenou hlavou naKarla - nebylo to vůbec jako výslech - „především ti chci říci, že ti stále ještě naprosto věřím.Také pan vrchní číšník je spravedlivý člověk, za to ručím. Oba si v jádře přejeme, abys tuzůstal“ - pohlédla přitom letmo na vrchního číšníka, jako by chtěla prosit, aby jí nevpadl dořeči. To se také nestalo. „Zapomeň tedy, co ti tu snad až doposud řekli. Především sinemusíš zvlášť připouštět, co ti snad řekl pan vrchní vrátný. Je sice rozčilený, a při jehoslužbě to není div, ale má také ženu a děti a ví, že nemáme zbytečně trápit chlapce, který jeodkázán sám na sebe, že se o to už dost postarají ostatní.“V pokoji bylo naprosté ticho. Vrchní vrátný pohlédl na vrchního číšníka, jako by žádalvysvětlení, vrchní číšník se podíval na vrchní kuchařku a zavrtěl hlavou. Liftboy Bess sešklebil docela nesmyslně za zády vrchního číšníka. Tereza tiše vzlykala radostí i žalem ausilovně se snažila, aby to nikdo neslyšel.Karel se však nedíval na vrchní kuchařku, ačkoli se to mohlo vykládat jen v jeho neprospěcha vrchní kuchařka si jistě přála, aby se na ni podíval, nýbrž hleděl před sebe na podlahu. Vcelé jeho paži škubala bolest, košile se mu lepila na rány a vlastně by si měl svléknout kabát