AMERIKA Franz Kafka

přiznával, že právě přivezli klavír a že si Karel může dohlédnout na stěhování, má-li zájem.To ovšem byla snadná práce, ale přitom ani nebyla o mnoho snazší než stěhování samo,neboť v domě byl zvláštní výtah na nábytek, do něhož by se pohodlně vešel celý stěhovacívůz, a v tomto výtahu se vznášel také klavír vzhůru ke Karlovu pokoji. I Karel by byl mohl jetv témže výtahu s pianem a s nosiči, protože však byl hned vedle k disposici osobní výtah, jeltím, řídil jej pákou tak, že byl stále ve stejné výšce jako druhý výtah, a skleněnými stěnami senepohnutě díval na krásný nástroj, který byl teď jeho majetkem. Když jej měl ve svém pokojia vyloudil z kláves první tóny, měl takovou bláznivou radost, že vyskočil a raději se obdivovalklavíru trochu zpovzdáli, s rukama opřenýma v bok, místo aby pokračoval ve hře. Takéakustika pokoje byla výborná a přispěla k tomu, že Karla docela přešla lehká rozmrzelost,kterou z počátku pociťoval proto, že bydlí v železném domě. Ač bylo na budově zvenčí viděttolik železa, nepozoroval člověk v pokoji opravdu vůbec nic z železných součástí stavby anikdo by nemohl ukázat ani maličkost v zařízení, jež by nějak rušila naprosto dokonalouútulnost. Karel skládal ze začátku velké naděje ve hru na klavír a nestyděl se myslit alespoňpřed usnutím na to, že by hrou mohl bezprostředně ovlivnit americké poměry. Opravdu toznělo zvláštně, když hrál při otevřených oknech do hlučného prostoru starou vojenskou píseňze své vlasti, jakou si večer zpívají vojáci z okna do okna, když se rozloží v oknech kasárena dívají se na tmavé náměstí. - Ale když se pak podíval na ulici, nezměnila se, a byla jenmalou částí velkého koloběhu, který člověk sám o sobě nemohl zastavit, když neznalvšechny síly, jež v tom kruhu působí. Strýc snášel Karlovu hru, nic také proti ní nenamítal,zvláště když si Karel, rovněž po strýcově domluvě, dopřával potěšení ze hry jen zřídka; badokonce přinesl Karlovi noty amerických pochodů a ovšem také národní hymny, ale sotva asidalo se vysvětlit pouhou zálibou v hudbě, že se Karla jednou docela vážně zeptal, zda by senechtěl také učit hrát na housle nebo na lesní roh.Karlovým hlavním a nejdůležitějším ůkolem ovšem bylo, aby se učil anglicky. Mladý profesorvysoké školy obchodní objevil se vždy v sedm hodin ráno v Karlově pokoji a zastihl ho, jak užsedí nad sešity u psacího stolu nebo jak přechází po pokoji a opakuje si zpaměti. Karelovšem uznával, že si nemůže ani dost brzy osvojit angličtinu a že zde mimo to má nejlepšípříležitost, aby strýce zvláště potěšil rychlými pokroky. A kdežto se angličtina v rozhovorechse strýcem zpočátku omezovala na pozdrav a na slova na rozloučenou, podařilo se muskutečně brzo, že obratně převáděl do angličtiny stále větší části rozhovorů, a tím sezároveň i dostával k důvěrnějším námětům. Když Karel mohl jednoho večera strýci recitovatprvní americkou báseň, líčení jakéhosi požáru, byl strýc do hloubi duše spokojen. Stáli tehdyoba u okna v Karlově pokoji, strýc se díval na oblohu, jejíž jas už úplně pohasl, zvolna tleskaldo taktu, unesen verši, zatím co Karel stál vedle něho vzpřímen a se strnulýma očima zesebe namáhavě vybavoval obtížnou báseň.