AMERIKA Franz Kafka

„A všechno jsem si před třiceti lety zařídil sám, abys věděl. Měl jsem tehdy v přístavní čtvrtimalý obchod, a když tam za den složili pět beden, tak to bylo hodně, a já jsem šel pyšnědomů. Dneska mám třetí největší skladiště v přístavu a ten krám je jídelna a sklad nářadípětašedesáté skupiny mých nosičů.“„Ale to je přímo zázrak,“ řekl Karel.„Tady se všechno tak rychle rozvíjí,“ řekl strýc a ukončil tím rozhovor.Jednou přišel strýc těsně před jídlem, jež se Karel jako obvykle chystal pojíst sám, a vyzvalho, aby si hned vzal černý oblek a šel s ním k obědu, kterého se prý zúčastní dva jehoobchodní přátelé. Zatím co se Karel vedle v pokoji převlékal, sedl strýc k psacímu stolu aprohlížel anglický úkol, který Karel právě dopsal, udeřil rukou do stolu a hlasitě zvolal:„Opravdu výtečné!“Oblékání se Karlovi samozřejmě dařilo lépe, když slyšel tuto chválu, ale byl si opravdu uždost jist svou angličtinou.Ve strýcově jídelně, na kterou se ještě pamatoval od prvního večera po svém příjezdu,povstali dva velcí, tlustí páni a zdravili, jistý Green a jistý Pollunder, jak vyšlo najevo přihovoru u stolu. Strýc se totiž zmiňoval o svých známých jen letmo a nechal vždy na Karlovi,aby sám vypozoroval, co bylo nutné či zajímavé. Páni hovořili při jídle vlastně jen odůvěrných obchodních záležitostech, a tu se mohl Karel dobře poučit o obchodníchvýrazech, nechali ho, aby se mohl tiše obírat jídlem jako děcko, které se musí předevšímdosyta najíst, ale po jídle se pan Green naklonil ke Karlovi a ptal se ho povšechně na jehoprvní dojmy z Ameriky, přičemž se zřejmě snažil mluvit s výslovností co nejzřetelnější. Karelodpovídal za hrobového ticha dosti obšírně, pohlédl přitom několikrát stranou na strýce asnažil se z vděčnosti zalíbit tím, že svou řeč zabarvil trochu po newyorksku. Při jednomvýrazu se všichni tři pánové dokonce rozesmáli a Karel se už bál, že udělal hrubou chybu;ale neudělal, řekl něco dokonce velmi povedeného, jak prohlásil pan Pollunder. Vůbec sezdálo, že tento pan Pollunder našel v Karlovi zvláštní zalíbení, a když strýc a pan Greenzačali zase hovořit o obchodních záležitostech, řekl pan Pollunder Karlovi, aby si k němupřitáhl židli, vyptával se ho napřed, jak se jmenuje, odkud pochází a jakou měl plavbu, apotom zase mluvil sám, aby si Karel mohl odpočinout, smál se, pokašlával a chvatněvyprávěl o sobě a o své dceři, se kterou bydlí na malém venkovském sídle poblíž NewYorku, kde ovšem může trávit jen večery, neboť je bankéřem a jeho povolání ho nutí, aby bylcelý den v New Yorku. Hned také zval Karla velmi srdečně, aby si s ním vyjel na totovenkovské sídlo, takový novopečený Američan jako Karel jistě prý také pociťuje potřebu, abysi někdy od New Yorku odpočal. Karel hned poprosil strýce o svolení, aby směl toto pozvánípřijmout, a strýc také se zdánlivou radostí souhlasil, ale neřekl určité datum a nedopustil, abyse o něm uvažovalo, jak Karel a pan Pollunder očekávali.