AMERIKA Franz Kafka

vás chci stůj co stůj ušetřit. Říkám to docela otevřeně, ačkoli ten zatvrzelý mladík stojí párkroků přede mnou. Bude propuštěn, ne, ne, paní vrchní kuchařko, bude nadobro propuštěn,ne, ne, nebude přeložen na jinou práci, není vůbec k ničemu. Ostatně jsou i jinak na něhostížnosti. Vrchní vrátný na příklad, ano, copak, Fjodor, ano, si stěžuje na nezdvořilost adrzost toho mladíka. Jak, že to nestačí? Ale, milá paní vrchní kuchařko, vy kvůli tomumladíkovi zapíráte svůj charakter. Ne, tak na mne nesmíte naléhat.“V tomto okamžiku sklonil se vrátný k uchu vrchního číšníka a něco mu pošeptal. Vrchníčíšník napřed na něho udiveně pohlédl a pak mluvil do telefonu tak rychle, že mu Karelzpočátku dost dobře nerozuměl, a proto přistoupil po špičkách o dva kroky blíž.„Milá paní vrchní kuchařko,“ zaslechl, „upřímně řečeno, nebyl bych si pomyslil, že se takšpatně vyznáte v lidech. Zrovna se dovídám o tom vašem andílkovi něco, co od základuzmění vaše mínění o něm, a je mi téměř líto, že vám to musím říci právě já. Tento jemnýhoch tedy, kterého nazýváte vzorem slušnosti, nenechá uplynout jedinou noc, kdy má volno,aby neběžel do města, a vrací se odtamtud až ráno. Ano, ano, paní vrchní kuchařko, to jeprokázáno svědky, věrohodnými svědky, ano. Můžete mi snad říci, kde bere peníze natakové radovánky? Jak má potom být bdělý ve službě? A chcete snad ještě také, abych vámvylíčil, co ve městě provádí? To si ale opravdu zvlášť pospíším, abych se toho hocha zbavil.A vy to, prosím, berte jako výstrahu, jak má být člověk opatrný vůči přivandrovalým klukům.“„Ale, pane vrchní číšníku,“ zvolal teď Karel, jemuž se přímo ulevilo, neboť tu zřejmě došlo kvelkému omylu, což ale by mohlo zase nejspíš vést k tomu, že se všechno ještě nadevšechno očekávání zlepší, „tady jde určitě o záměnu. Myslím, že vám pan vrchní vrátný řekl,že odcházím každou noc. Ale to je naprosto nesprávné, jsem naopak každou noc vespolečné ložnici, to mohou potvrdit všichni hoši. Když nespím, učím se obchodníkorespondenci, ale ze sálu se v noci vůbec nehnu. To se přece dá snadno dokázat. Panvrchní vrátný si mě zřejmě plete s někým jiným a teď chápu, proč se domnívá, že honezdravím.“„Budeš hned zticha,“ křičel vrchní vrátný a hrozil pěstí, někdo jiný by v té situaci sotvapohnul prstem. „Já že si tě s někým pletu! No, pak už nemohu být vrchním vrátným, když sipletu lidi. Slyšíte, pane Isbary, pak už nemohu být vrchním vrátným, nu ovšem, když si pletulidi. Za mých třicet služebních let se mi sice ještě nestalo, abych si někoho spletl, jak mohoudosvědčit stovky pánů vrchních číšníků, které jsme za tu dobu měli, ale u tebe, ty klukumizerná, jsem prý s tím začal. U tebe, s tím tvým nápadným hladkým obličejem. Jaképakzáměny! Kdybys běžel do města každou noc za mými zády, potvrdím už podle toho, jakvypadáš, že jsi práskaný lump.“„Nech toho, Fjodore!“ řekl vrchní číšník, jehož telefonický rozhovor s vrchní kuchařkou bylzřejmě náhle přerušen. „Je to přece docela jednoduché. Na jeho nočních zábavách ani takzvlášť nesejde. Chtěl by možná na rozloučenou ještě vyvolat nějaké velké vyšetřování o tom,