AMERIKA Franz Kafka

vypadající tak, že by podle jejího zevnějšku vůbec nikdo nevytušil, že by se tak mohlachovat. Bydlila v prvním poschodí a Renellova zdviž nebyla pro ni, ale přirozeně nebylomožno takovým hostům zabraňovat, aby použili jiného výtahu, když ostatní výtahy byly právěobsazeny. Tak se stávalo, že tato dáma občas jezdila Karlovým a Renellovým výtahem, aopravdu vždycky jen tehdy, když měl službu Renell. Byla to možná náhoda, ale nikdo tomunevěřil, a když výtah s těma dvěma vyjel, zmocnil se ostatních liftboyů neklid, jen s námahoupotlačovaný, který dokonce už způsobil, že jednou zakročil vrchní číšník. Ať už toho bylapříčinou dáma, ať už pověst, rozhodně se Renell změnil, byl nyní ještě dalekosebevědomější, přenechal čištění úplně Karlovi, který už čekal na nejbližší příležitost, aby sis ním o tom důkladně pohovořil, a ve společné ložnici se už vůbec neukázal. Nikdo jinýnevystoupil tak úplně ze společenství liftboyů, neboť zpravidla byli všichni docela zajedno,alespoň ve služebních otázkách, a tvořili organisaci, kterou ředitelství hotelu uznávalo.O tom všem Karel uvažoval, přemýšlel také o Delamarchovi a celkem vykonával službu jakodosud. Kolem půlnoci se trochu rozptýlil, neboť Tereza, jež ho občas překvapila malýmidárky, přinesla mu velké jablko a tabulku čokolády. Trochu se bavili a celkem jim aninevadilo, když byli vyrušeni a když Karel musil vyjet výtahem. Hovor se stočil také naDelamarche a Karel zpozoroval, že vlastně Delamarche pod Tereziným vlivem už nějakoudobu považuje za nebezpečného člověka, neboť tak ovšem Tereze připadal podle toho, co jíKarel o něm vyprávěl. Karel ho však v jádře měl pouze za ubožáka, kterého zkazilo neštěstía se kterým se dá vyjít. Tereza to však velmi živě popírala, dlouho do Karla mluvila a žádalana něm slib, že s Delamarchem nepromluví už ani slovo. Místo aby jí to slíbil, naléhal na niKarel znovu a znovu, aby šla spát, protože je už dávno po půlnoci, a když se zdráhala, hrozil,že opustí své místo a odvede ji do jejího pokoje. Když konečně byla ochotna odejít, řekl:„Proč si děláš tak zbytečné starosti, Terezo? Budeš-li pak mít klidnější spaní, rád ti slibuji, žebudu s Delamarchem mluvit, jen když nebude vyhnutí.“ Potom musil mnohokrát vyjet nahoru,neboť hoch od vedlejší zdviže byl odvolán a Karel musil obsluhovat oba výtahy. Někteříhosté mluvili o nepořádku a jeden pán, který doprovázel dámu, dotkl se dokonce Karlazlehka holí, aby ho popohnal, byla to docela zbytečná pobídka. Kdyby byli hosté aspoň hnedšli ke Karlovu výtahu, když viděli, že u druhého výtahu nestojí žádný hoch, ale to neudělali,nýbrž chodili k vedlejšímu výtahu a tam stáli s rukou na klice nebo dokonce sami vstupovalido výtahu, a právě tomu měli liftboyové podle nejpřísnějšího paragrafu služebního řádu stůjco stůj zabránit. Tak musil Karel pobíhat sem a tam, což ho velmi unavovalo, a přitom anineměl pocit, že plní přesně svou povinnost. K tomu ještě asi ve tři hodiny ráno chtěl jakýsinosič, starý člověk, se kterým se trochu spřátelil, aby mu Karel s něčím pomohl, ale to vůbecnebylo možné, neboť hosté stáli zrovna před oběma výtahy a bylo třeba duchapřítomnosti,aby Karel dlouhými kroky ihned zamířil k jedné skupině. Byl proto rád, když druhý hoch zase