AMERIKA Franz Kafka

Klára pořád tak táhla, že se vůbec nemohl rozhlédnout. Musil také myslit na pana Greena ana sluhy, kteří nesli svícny; zkrátka, teď opravdu ani neví, zda přešli jedno schodiště či dvěnebo snad vůbec žádné. Podle vyhlídky se dá soudit, že pokoj je dosti vysoko, a to muvnukalo představu, že šli po schodech, ale už k domovnímu vchodu musili přece stoupat poschodech, proč by tedy nemohla být i tato strana domu zvýšená? Kdyby jen bylo aspoňněkde na chodbě vidět záblesk světla ze dveří nebo kdyby se z dálky ozval i jen sebetiššíhlas!Jeho kapesní hodinky, strýcův dárek, ukazovaly jedenáct hodin, vzal svíčku a vyšel nachodbu. Dveře nechal otevřeny, aby aspoň znovu našel svůj pokoj, kdyby jeho hledání bylomarné, a potom i proto, aby v nejhorším případě našel dveře Klářina pokoje. Pro jistotupostavil mezi dveře židli, aby se nemohly samy zavřít. Na chodbě zjistil nepříjemnou věc - šelovšem od Klářiných dveří dál vlevo -, že proti němu vane průvan, který byl sice docela slabý,ale přesto mohl lehce zhasit svíčku, takže Karel musil chránit plamen rukou a mimo to semusil občas zastavovat, aby se skomírající plamen zase rozhořel. Dostával se pomalukupředu, a cesta se mu proto zdála dvojnásob dlouhá. Urazil už velký kus cesty podle stěn, vnichž vůbec nebyly dveře, člověk si stěží mohl představit, co je za nimi. Potom zase bylydveře vedle dveří, pokusil se některé otevřít, byly zamčené a místnosti zřejmě neobydlené.Bylo to neslýchané plýtvání místem a Karel myslil na obydlí ve východním New Yorku, ježmu strýc chtěl ukázat, kde prý v malém pokoji bydlí několik rodin a domovem jedné rodiny jekout pokoje, kde se děti tlačí v houfu kolem rodičů. A tady je tolik prázdných pokojů a jsou tujen k tomu, aby dutě zněly, když člověk zabuší na dveře. Karlovi připadalo, že panaPollundera obloudili falešní přátelé, že je blázen do své dcery a že se tím zkazil. Strýc hojistě posuzuje správně a tuto návštěvu a to bloudění po chodbách zavinila jen strýcovazásada, že nebude Karla ovlivňovat v jeho úsudku o lidech. Karel to strýci zítra beze všehopoví, neboť strýc podle své zásady také klidně a rád vyslechne, co o něm synovec soudí.Tato zásada je ostatně snad jediná věc, jež se Karlovi na strýci nelíbí, a ani tato nelibost nenízcela jednoznačná.Najednou zeď na jedné straně chodby končila a místo ní se objevilo mramorové zábradlí,studené jako led. Karel postavil svíčku vedle sebe a naklonil se opatrně dolů. Do tváře muzavanula temná prázdnota. Je-li to hlavní hala domu - ve světle svíčky bylo vidět kusklenutého stropu -, proč nevešli touto halou? K čemu slouží tato velká hluboká prostora?Vždyť tady nahoře člověk stojí jako na kruchtě v kostele. Karel téměř litoval, že nemůžezůstat v tomto domě až do zítřka, přál by si, aby ho pan Pollunder za denního světla všudeprovedl a všechno mu vysvětlil.Zábradlí nebylo ostatně dlouhé a Karel se brzo zase dostal do uzavřené chodby. Když sechodba náhle zatáčela, vrazil Karel velmi prudce do zdi, ale naštěstí mu neupadla, aninezhasla svíčka, neboť o ni neustále pečoval a křečovitě ji držel. Jelikož chodba nekončila,