AMERIKA Franz Kafka

„Vy raději mlčte, Robinsone,“ řekl Karel a nespouštěl Delamarche z očí, „v nitru mi přece jendáváte za pravdu, ale navenek musíte být při Delamarchovi!“„Chcete ho snad podplatit?“ zeptal se Delamarche.„Ani mě nenapadne,“ řekl Karel. „Jsem šťasten, že odcházím, a nechci už mít s nikým z vásnic společného. Jen jedno chci ještě říci, vyčtli jste mi, že mám peníze a že jsem je předvámi schoval. Dejme tomu, že je to tak; nebylo to snad velmi správné vůči lidem, které známteprve několik hodin, a nepotvrzujete mi ještě teď svým chováním, že jsem jednal správně?“„Jen buď klidný,“ řekl Delamarche Robinsonovi, ačkoli ten se ani nehnul. Potom se zeptalKarla: „Když už jste tak nestydatě upřímný, buďte ještě upřímnější, jak tu tak hezky spolustojíme, a přiznejte se, proč vlastně chcete do hotelu.“ Karel musil ustoupit o krok zpátkypřes kufr, tak blízko k němu Delamarche přistoupil. Ale Delamarche se tím nedal zmást,odstrčil kufr stranou, pokročil dopředu, šlápl přitom na bílou náprsenku, která zůstala ležetv trávě, a opakoval svou otázku.Jakoby v odpověď stoupal od silnice nahoru ke skupině jakýsi muž s jasně zářící kapesnísvítilnou. Byl to číšník z hotelu. Sotvaže Karla spatřil, řekl: „Už téměř půl hodiny vás hledám.Všechny náspy po obou stranách silnice jsem už prohledal. Paní vrchní kuchařka vámvzkazuje, že naléhavě potřebuje slaměný košík, který vám půjčila.“„Tady je,“ řekl Karel hlasem, jenž se chvěl rozčilením. Delamarche a Robinson ustoupili sezdánlivou skromností stranou, jak to vždy dělali před cizími lidmi lepšího postavení.Číšník si vzal košík a řekl: „Pak se paní vrchní kuchařka nechá ptát, zda jste si tonerozmyslil, a přece jen snad nechcete přespat v hotelu. Také druzí dva pánové by bylivítáni, chcete-li je vzít s sebou. Postele jsou už připraveny. Dnes je sice teplá noc, ale neníani trochu bezpečné spát zde na stráni, jsou tu občas hadi.“„Když je paní vrchní kuchařka tak laskavá, tak tedy její pozvání přijmu,“ řekl Karel a čekal,jak se vyjádří jeho kamarádi. Ale Robinson jenom tupě stál a Delamarche měl ruce vkapsách a díval se vzhůru ke hvězdám. Oba zřejmě spoléhali na to, že je Karel beze všehovezme s sebou.„V tom případě,“ řekl číšník, „mám příkaz dovést vás do hotelu a odnést vaše zavazadlo.“„Pak tedy prosím, počkejte ještě okamžik,“ řekl Karel a shýbl se, aby složil do kufru těchněkolik věcí, které ještě ležely kolem.Najednou se vzpřímil. Chyběla fotografie. Ležela docela nahoře v kufru, a teď ne a ne ji najít.Všechno tu bylo, jen fotografie scházela. „Nemohu najít fotografii,“ řekl prosebněDelamarchovi.„Jakou fotografii?“ zeptal se Delamarche.„Fotografii mých rodičů,“ řekl Karel.„My jsme žádnou fotografii neviděli,“ řekl Delamarche.„Žádná fotografie tam nebyla, pane Rossmanne,“ potvrzoval také Robinson.