AMERIKA Franz Kafka

Robinsonova nářku nejsou rány, nýbrž strašná kocovina, kterou má z toho, že sotva těžceopilý usnul, ihned ho vzbudili a znenadání zboxovali do krve, takže se nemohl už vůbecvyznat v tom střízlivém světě. Že jeho rány jsou nepatrné, bylo vidět už podle neforemnýchobvazů ze starých hadrů, do nichž ho liftboyové zřejmě pro legraci celého zabalili. A ti dvaliftboyové u nosítek se také co chvíli otřásali smíchem. Tady však nebylo na místě přivádětRobinsona k sobě, neboť kolem chvátali o překot chodci, aniž se starali o skupinu u nosítek,občas přeskakovali lidé Robinsona jako opravdoví sportovci, řidič, zaplacený Karlovýmipenězi, zvolal: „Jedem, jedem!“ Liftboyové posledními silami zdvihli nosítka, Robinson vzalKarla za ruku a řekl lichotně: „No pojď, tak přece pojď.“ Nebyl snad Karel v tom svém úboruještě nejlépe schován v temném autě? A tak si sedl vedle Robinsona, který si o něho opřelhlavu. Liftboyové, kteří tu zůstali, potřásli mu, svému bývalému kolegovi, oknem vozusrdečně rukou a auto zabočilo ostrým obratem do ulice, až se zdálo, že se určitě staneneštěstí, ale auto ihned jelo rovně dál a klidně splynulo s okolním ruchem.