víc k Irovi, také ho poprosil, aby mu chvilku nesl kufr. Když Karel prosbu několikrát opakoval,Ir mu s kufrem skutečně pomohl. Jenom si neustále stěžoval, jak je kufr těžký, a ukázalo se,že má v úmyslu pouze ulehčit kufru o veronský salám, který mu asi už v hotelu padl do oka.Karel musil salám vybalit, Francouz se ho ujal, zpracoval ho nožem podobným dýce a snědlskoro sám. Robinson dostal jen tu a tam kolečko, kdežto Karel, který si už zase musil sámnést kufr, nechtěl-li jej nechat stát na silnici, nedostal nic, jako by si byl vzal svůj díl užpředem. Zdálo se mu příliš malicherné žebrat o kousek, ale žluč v něm vzkypěla.Mlha se už docela rozptýlila, v dálce se třpytilo vysoké pohoří, jeho zvlněný hřeben se ztrácelještě dál ve slunečním oparu. Podél silnice ležela špatně obdělaná pole, táhla se kolemvelkých továren, které stály ve volné krajině, temné a plné kouře. V činžácích, podobnýchkasárnám a bez ladu postavených, se zachvívala spousta oken nejrůznějšími otřesy azáblesky a na všech těch malých, chatrných balkónech se ženy a děti věnovaly rozmanitéčinnosti, přičemž rozvěšené a rozložené šátky a kusy prádla poletovaly a mocně sevzdouvaly v ranním větru a střídavě ženy i děti zakrývaly nebo odhalovaly. Když člověkodvrátil pohled od domů, viděl, jak vysoko na nebi lítají skřivánci a dole zas vlaštovky, téměřnad hlavami jedoucích lidí.Mnoho věcí připomínalo Karlovi domov a nevěděl, zda dělá dohře, že opouští New York ajde do vnitrozemí. V New Yorku je moře a možnost vrátit se kdykoli do vlasti. Zastavil se tedya řekl oběma průvodcům, že má přece jen chuť zůstat v New Yorku. A když ho chtělDelamarche prostě hnát dál, nedal se a řekl, že má snad ještě právo sám o sobě rozhodovat.Ir musil napřed spor urovnat a vysvětlit, že Butterford je mnohem krásnější než New York, aoba musili Karla ještě hodně prosit, než se znovu vydal na cestu. A ještě ani potom by bylnešel dál, kdyby si neřekl, že je možná pro něho lepší dostat se na místo, kde není takovápříležitost k návratu do vlasti. Jistě tam bude lépe pracovat a dostane se spíš kupředu, kdyžse nebude zdržovat zbytečnými myšlenkami.Teď naopak on poháněl své druhy a ti měli takovou radost z jeho horlivosti, že mu střídavěnesli kufr, aniž je o to musil napřed prosit; a Karel vůbec nechápal, čím je vlastně takrozradostnil. Šli krajinou, která se mírně zvedala, a když se tu a tam zastavili a ohlédli se,viděli, jak se panorama New Yorku a jeho přístavu rozvíjí do větší a větší šíře. Most, kterýspojuje New York s Brooklynem, vznášel se jemně nad East Riverem a zachvíval se, kdyžčlověk přimhouřil oči. Zdálo se, že na něm není žádný provoz, a pod ním se táhl neoživený,hladký pruh vody. V obou obrovských městech vypadalo všechno prázdné a zbytečněvystavěné. Nebylo skoro rozdílu mezi velkými a malými domy. V nepostřehnutelné hloubi ulicšel asi život po svém dál, ale nad nimi nebylo vidět nic než lehký opar, který byl sicenehybný, ale vypadal, jako by se dal lehce rozptýlit. Dokonce i v přístavu, největším nasvětě, se rozhostil klid a jen tu a tam se člověku zdálo, patrně ve vzpomínce na to, co dříve
viděl zblízka, že vidí loď, jak zvolna pluje malý kousek cesty. Ale ani tu nebylo možno dlouhosledovat, zmizela z očí a už se nedala najít.Ale Delamarche a Robinson viděli zřejmě mnohem víc, ukazovali napravo i nalevo avztaženýma rukama vyznačovali náměstí a zahrady a nazývali je jmény. Nemohli pochopit,že Karel byl přes dva měsíce v New Yorku a že viděl z města sotva co jiného než jedinouulici. A slíbili mu, že s ním půjdou do New Yorku, až si v Butterfordu vydělají peníze, a že muukáží všechny pozoruhodnosti města, hlavně ta místa, kde se člověk může dosyta pobavit. ARobinson spustil z plna hrdla píseň, Delamarche ji provázel tleskáním a Karel v tom poznaloperetní popěvek ze své vlasti, který se mu zde s anglickým textem líbil mnohem víc, než semu kdy líbil doma. Tak si udělali malé představení pod širým nebem, jehož se všichnizúčastnili, jenom to město dole, jež se prý při té melodii dobře baví, patrně o tom vůbec nicnevědělo.Jednou se Karel zeptal, kde je zasílatelská firma Jakob, a hned viděl, že Delamarchův aRobinsonův ukazovák míří možná na týž bod, možná na body na míle vzdálené. Když potompokračovali v cestě, zeptal se Karel, kdy nejdřív by se mohli vrátit do New Yorku sdostatečným výdělkem. Delamarche řekl, že to může být docela dobře už za měsíc, neboť vButterfordu je prý nedostatek dělníků a mzdy jsou vysoké. Dají ovšem své peníze dospolečné pokladny, aby se mezi nimi jako mezi kamarády vyrovnaly náhodné rozdíly vevýdělku. Společná pokladna se Karlovi nezamlouvala, ačkoli ovšem jako učedník vyděláméně než vyučení dělníci. Mimoto to se Robinson zmínil, že kdyby v Butterfordu nenašlipráci, musili by putovat dál, a buď by se někde uchytili jako zemědělští dělníci, nebo bymožná šli do kalifornských zlatých rýžovišť, což byl Robinsonův nejmilejší plán, jak se dalosoudit z jeho obšírného vyprávění.„Proč jste se stal zámečníkem, když teď chcete na zlatá rýžoviště?“ zeptal se Karel, kterýnerad slyšel, že budou musit dělat tak dlouhé a nejisté cesty.„Proč jsem se stal zámečníkem?“ řekl Robinson. „Určitě ne proto, aby mé matky syn při tomumřel hlady. Na zlatých rýžovištích se dá hezky vydělat.“„Dalo se vydělat,“ řekl Delamarche.„Vydělá se pořád,“ řekl Robinson a vyprávěl o četných známých, kteří přitom zbohatli a stáletam ještě jsou, nehnou ovšem už ani prstem, ale ze starého přátelství by pomohli k bohatstvíjemu a samozřejmě i jeho kamarádům.„Však už nějaké místo v Butterfordu splašíme,“ řekl Delamarche a promluvil tím Karlovi zduše, avšak zvlášť přesvědčivě to nevyznělo.Přes den se zastavili jenom jednou v hostinci a pojedli u stolu, který byl, jak se Karlovi zdálo,ze železa, venku před hostincem skoro syrové maso, jež se nedalo krájet nožem a vidličkou,nýbrž dalo se jenom trhat. Chléb byl válcovitého tvaru a v každé šišce vězel dlouhý nůž. Ktomuto jídlu se podávala jakási černá tekutina, která pálila v krku. Delamarchovi a
- Page 1 and 2:
AMERIKAFranz KafkaELMER2002
- Page 3: na postel, tam máte víc místa,
- Page 8 and 9: Na štěstí se při této příle
- Page 10 and 11: ylo třeba říci, a nedošel nejme
- Page 12 and 13: Darebáctví, nic než darebáctví
- Page 14 and 15: však potěšující jako nová zn
- Page 16 and 17: Ostatní si však nyní uvědomili,
- Page 18 and 19: „Zavolejte je okamžitě dovnitř
- Page 20 and 21: to je nadsázka. A strýc se skute
- Page 22 and 23: Čím lepší byla Karlova angličt
- Page 24 and 25: „A všechno jsem si před třicet
- Page 26 and 27: „To bylo také moje mínění,“
- Page 28 and 29: VILA U NEW YORKU„Jsme na místě,
- Page 30 and 31: polévky a vysvětloval napravo Kl
- Page 32 and 33: v jejím pokoji, kdyby místo toho
- Page 34 and 35: stát a nedával pozor, pocítil na
- Page 36 and 37: Klára pořád tak táhla, že se v
- Page 38 and 39: „To jsem si hned myslil,“ řekl
- Page 40 and 41: odkázán na dobrotu svého strýce
- Page 42 and 43: „Tak děkuji,“ řekl Karel, aby
- Page 44 and 45: Mám nádherný klavír. Strýc mi
- Page 46 and 47: „Nejvyšší čas,“ řekl Karel
- Page 48 and 49: jej mám dostat o půlnoci, kdekoli
- Page 50 and 51: Již první pohled do otevřeného
- Page 52 and 53: Jak se tak díval, uvědomil si brz
- Page 56 and 57: Robinsonovi však chutnala, často
- Page 58 and 59: postranních stěn, nepřetržitě
- Page 60 and 61: prorostlé masem, vzala z přihrád
- Page 62 and 63: „Nejsem náladový,“ řekl Kare
- Page 64 and 65: „Ale to přece není možné,“
- Page 66 and 67: HOTEL OCCIDENTALV hotelu zavedli Ka
- Page 68 and 69: Vyšli pak dveřmi proti vchodu na
- Page 70 and 71: Karel přikývl. Tu si sedla tak t
- Page 72 and 73: „Ano, některé věci dovedu,“
- Page 74 and 75: svého liftboye, Karel přijímal t
- Page 76 and 77: doprovázel, nemusila jako často p
- Page 78 and 79: alespoň do jedné ze společných
- Page 80 and 81: vypadající tak, že by podle jej
- Page 82 and 83: PŘÍPAD ROBINSONVtom mu kdosi pokl
- Page 84 and 85: přátele a ke všemu jim ještě d
- Page 86 and 87: výtahy právě stáli noví hosté
- Page 88 and 89: Karel se právě trochu uklidnil ta
- Page 90 and 91: jediný den, a jistě by potřebova
- Page 92 and 93: co provádí v noci. Dovedu si pře
- Page 94 and 95: a prohlédnout se. Co vrchní kucha
- Page 96 and 97: ale odejít sám nemohl, a on to by
- Page 98 and 99: Karlem prožít obrat k lepšímu,
- Page 100 and 101: nemohl dobře představit - před s
- Page 102 and 103: pozorují, co se děje v telefonní
- Page 104 and 105:
nenápadným způsobem znemožnit,
- Page 106 and 107:
ASYLByla to jistě odlehlá předm
- Page 108 and 109:
„A přece půjdu,“ řekl Karel
- Page 110 and 111:
„Ano,“ řekl Delamarche a s ruk
- Page 112 and 113:
Sotva byl o dva skoky dál - že ho
- Page 114 and 115:
„To jsou protivné ženské,“
- Page 116 and 117:
vlastním bytě a stále ho někdo
- Page 118 and 119:
„Ne,“ řekl Karel, „já urči
- Page 120 and 121:
„Nahoru?“ Karel údivem lehce u
- Page 122 and 123:
prodat, vzali jsme s sebou. Mohlo s
- Page 124 and 125:
„Napřed tedy,“ řekl Robinson
- Page 126 and 127:
Karel uhnul podél zábradlí stran
- Page 128 and 129:
„Vidím dost,“ řekl Karel.„Z
- Page 130 and 131:
hnát nahoru a dolů ulicí, kandid
- Page 132 and 133:
oddychování tří spáčů, dalek
- Page 134 and 135:
„Kdo vlastně jste?“ řekl muž
- Page 136 and 137:
„To je tak těžké dostat tam m
- Page 138 and 139:
OKLAHOMSKÉ DIVADLO V PŘÍRODĚKar
- Page 140 and 141:
„Pojď sem,“ zvolala Fanny. „
- Page 142 and 143:
„Má s sebou také ženu a malé
- Page 144 and 145:
slovo, přes to rychle přešel a p
- Page 146 and 147:
otázkou. Jeho odpověď mu však m
- Page 148 and 149:
jakou Karel ještě nikdy neviděl,
- Page 150 and 151:
nemůže být jinak mezi cestujíc
- Page 152 and 153:
nad hlavou krajkovými kalhotkami.
- Page 154 and 155:
také po tváři a z vlasů mu sté
- Page 156 and 157:
podnos a šťouchla jím Robinsona
- Page 158 and 159:
IIBruneldin odjezdJednoho rána tla
- Page 160:
„To je přece celá sklizeň,“