AMERIKA Franz Kafka

„Kdo vlastně jste?“ řekl muž, položil pero na knihu, kterou měl před sebou otevřenou, apřistoupil k zábradlí. „Jak se jmenujete? Jak jste se dostal k těm lidem? Jste tu už dlouho?Načpak se chcete podívat? Rozsviťte si přece lampičku, aby vás bylo vidět.“Karel to udělal, ale než odpověděl, zatáhl závěs u dveří ještě pevněji, aby uvnitř nemohli nicvidět. „Promiňte,“ řekl pak šeptem, „že mluvím tak tiše. Kdyby mě ti uvnitř slyšeli, bude zasekravál.“„Zase?“ zeptal se muž.„Ano,“ řekl Karel, „zrovna večer jsem s nimi měl velký boj. Jistě tu mám ještě strašnou bouli.“A ohmatával si vzadu hlavu.„Jaký to byl boj?“ zeptal se muž, a když Karel hned neodpovídal, dodal: „Mně se můžeteklidně svěřit se vším, co proti tomu panstvu máte na srdci. Nenávidím je totiž všechny tři, adocela zvlášť tu vaši madame. Divil bych se ostatně, kdyby vás proti mně ještě nepoštvali.Jmenuji se Josef Mendel a jsem student.“„Ano,“ řekl Karel, „už mi o vás vyprávěli, ale nic špatného. Vy jste jednou ošetřoval paníBruneldu, že?“„Tak jest,“ řekl student a zasmál se. „Je tím ta pohovka ještě cítit?“„To je,“ řekl Karel.„To mě ale těší,“ řekl student a pročísl si rukou vlasy. „A proč vám dělají boule?“„Byl to boj,“ řekl Karel a uvažoval, jak by to měl tomu studentovi vysvětlit. Potom se všakpřerušil a řekl: „Neruším vás?“„Za prvé,“ řekl student, „jste mě už vyrušil a já jsem bohužel tak nervozní, že potřebuji hodněčasu, abych se zase soustředil. Od té chvíle, co jste se začal procházet po balkóně, nemohuse studiem z místa. Za druhé mám vždycky ve tři hodiny přestávku. Jen tedy klidněvypravujte. Mne to také zajímá.“„Je to docela prosté,“ řekl Karel, „Delamarche chce, abych tu byl u něho jako sluha. Ale jánechci. Byl bych nejraději odešel hned večer. Nechtěl mě pustit, zamkl dveře, já je chtělvypáčit a potom se strhla rvačka. Jsem nešťasten, že jsem ještě tady.“„Copak máte jiné místo?“ zeptal se student.„Ne,“ řekl Karel, „ale na tom nezáleží, jen kdybych byl odtud pryč.“„Poslyšte,“ řekl student, „vám na tom nezáleží?“ A oba chvilku mlčeli. „Pročpak nechcetezůstat u těch lidí?“ zeptal se pak student.„Delamarche je špatný člověk,“ řekl Karel, „znám ho už z dřívějška. Chodil jsem s ním jednoucelý den a byl jsem rád, když jsem od něho odešel. A teď se mám stát u něho sluhou?“„Kdyby si všichni sluhové chtěli tak úzkostlivě vybírat své pány jako vy!“ řekl student a zdálose, že se usmívá. „Podívejte se, já jsem ve dne prodavač, nejnižší prodavač, či spíšeposlíček v obchodním domě Montly. Ten Montly je nepochybně ničema, ale z toho si vůbecnic nedělám, zuřím jen proto, že mě tak mizerně platí. Vezměte si tedy ze mne příklad.“