AMERIKA Franz Kafka

Robinson si dal polekaně ruku na tvář, jako by Karel provedl něco zlého. „Nechte všechnotak, jak to bylo!“ ozval se Delamarchův hlas. „Copak nevíte, že Brunelda po koupeli vždyckyještě hodinu odpočívá? To je pěkné hospodářství! Počkejte, až na vás přijdu! Robinsone, tyasi už zase chodíš jako ve snách! Ty, jenom ty jsi mi odpovědný za všechno, co se děje. Tymusíš držet toho kluka na uzdě, tady se nebude dělat, co ho napadne. Když člověk něcopotřebuje, nemůže od vás nic dostat; když nemáte nic na práci, tak jste pilní. Někam sizalezte a počkejte, až vás budeme potřebovat!“Ale hned na všechno zapomněl, neboť Brunelda šeptala unyle, jako by ji ta horká vodazaplavila: „Voňavku! Přineste voňavku!“ „Voňavku!“ křičel Delamarche. „Hněte sebou!“ Ano,ale kde je voňavka? Karel pohlédl na Robinsona. Robinson pohlédl na Karla. Karel viděl, žese musí všeho chopit sám, Robinson neměl ani ponětí, kde je voňavka, lehl si jednoduše nazem, neustále šťáral oběma rukama pod pohovkou, ale nevytáhl nic než chuchvalce prachua ženských vlasů. Karel šel nejdřív rychle k umývacímu stolu, který stál hned u dveří, ale vjeho zásuvkách našel jenom staré anglické romány, časopisy a noty a všechno bylo takpřeplněno, že se otevřené zásuvky pak už nedaly zavřít. „Voňavku,“ vzdychala zatímBrunelda, „jak dlouho to trvá! Zdalipak ještě dnes dostanu svou voňavku?“ Když Bruneldabyla tak netrpělivá, nesměl Karel ovšem nikde hledat důkladně, musil se spolehnout na prvnípovrchní dojem. V umývacím stolku láhev nebyla, na umyvadle stály vůbec jen staré lahvičkys léky a mastmi, všechno ostatní jistě už odnesli do umývárny. Snad je láhev v zásuvcejídelního stolu. Ale cestou ke stolu - Karel myslil jenom na voňavku, jinak na nic - se srazilprudce s Robinsonem, který konečně nechal hledání pod pohovkou a rozběhl se naslepoproti Karlovi, protože mu blesklo hlavou jakési tušení, kde by voňavka mohla být. Bylozřetelně slyšet, jak hlavy na sebe narazily, Karel ani nehlesl, Robinson se sice v běhunezastavil, ale křičel neustále a přehnaně hlasitě, aby si v bolesti ulevil.„Místo aby hledali voňavku, tak se rvou,“ řekla Brunelda. „Já se z toho hospodářstvírozstonám, Delamarchi, a docela jistě umřu v tvém náručí. Musím tu voňavku mít,“ zvolalapak, když se vzchopila, „musím ji rozhodně mít! Nejdu z vany, dokud mi ji nepřinesou, ikdybych tu rnusila zůstat do večera.“ A plácla pěstí do vody, bylo slyšet, jak voda vystříkla.Ale ani v zásuvce jídelního stolu voňavka nebyla, byly tam sice samé Bruneldiny toaletnípotřeby, jako staré labutěnky, kelímky s líčidlem, kartáče na vlasy, kadeře a mnohoschumlaných a slepených drobností, ale voňavka tam nebyla. V koutě, kde bylo nakupenoasi sto krabic a kazet, otvíral a přehraboval Robinson, stále ještě s křikem, jednu krabici podruhé, přičemž vždy polovina obsahu, většinou šití a dopisy, spadla na zem a zůstala tamležet, ale ani on nemohl nic najít a chvílemi to Karlovi naznačoval tím, že zavrtěl hlavou apokrčil rameny.Tu vyskočil Delamarche ve spodním prádle z umývárny a bylo slyšet, jak Brunelda usedavěpláče. Karel a Robinson nechali hledání a dívali se na Delamarche, který úplně promáčen -