AMERIKA Franz Kafka

postranních stěn, nepřetržitě pobíhalo množství číšníků s bílými zástěrami na prsou. Přestonebylo možno netrpělivé hosty uspokojit a na nejrůznějších místech bylo ustavičně slyšetkletby a rány pěstí na stůl. Karla si nikdo nepovšiml; přímo v sále ani nikdo neobsluhoval,hosté seděli u malinkých stolků, které se téměř ztrácely mezi třemi vedle sebe sedícíminávštěvníky, a nosili si z bufetu všechno, nač měli chuť. Na každém stolečku stála velkáláhev s olejem, octem nebo něčím podobným, a než hosté začali jíst, polévali si všechnajídla, která si donesli z bufetu. Chtěl-li se Karel vůbec k bufetu dostat, a tam asi potom teprvezačnou těžkosti, zvláště když toho tolik objednává, musil se protlačit mezi spoustou stolů, ato se ovšem přes všechnu opatrnost neobešlo bez hrubého obtěžování hostů, kteří všakvšechno přijímali bez účasti, dokonce i to, že Karel, do něhož strčil jeden host, narazil nastolek a málem jej převrhl. Omluvil se sice, ale patrně mu nerozuměli; ostatně ani on sámnerozuměl za mák tomu, co na něho volali.U bufetu si s námahou našel malé volné místečko, ale dlouho se odtud nemohl kolem seberozhlédnout, protože mu v tom překážely lokty sousedů, opřené o stůl. Bylo tu patrně vůbeczvykem opírat se o lokty a tisknout pěsti na spánky. Karel si vzpomněl na profesora latiny dr.Krumpala, jenž nenáviděl právě tento postoj, vždycky se pokradmu a nečekaně přiblížil asrazil lokty ze stolu tím, že je žertovně podtrhl pravítkem, které se nečekaně objevilo v jehoruce.Karel stál těsně přitlačen k bufetu, neboť sotvaže si stoupl do řady, postavili za ním stůl ajeden z hostů, kteří se tam usadili, otíral se svým velkým kloboukem silně o Karlova záda,kdykoli se při řeči jen trochu zaklonil. A přitom byla tak nepatrná naděje, že Karel od číšníkaněco dostane, i když ti dva nemotorní sousedé odešli uspokojeni. Několikrát chytil Karelčíšníka přes stůl za zástěru, ale ten se vždy s úšklebkem vytrhl. Nikdo se nedal zadržet, jenpobíhali a pobíhali. Kdyby aspoň bylo v Karlově blízkosti něco vhodného k jídlu a pití, byl byto vzal, zeptal se na cenu, položil by peníze na pult a s radostí by odešel. Ale právě před nímležely pouze mísy s rybami podobnými sleďům, jejichž černé šupiny se na kraji nazlátleleskly. Ty budou asi velmi drahé a sotva by někoho nasytily. Mimo to měl na dosah rukymalé soudky s rumem, ale rum nechtěl kamarádům přinést, mají tak jako tak při každépříležitosti zřejmě spadeno jen na nejkoncentrovanější alkohol, a nechtěl je v tom ještěpodporovat.Karlovi tedy nezbývalo nic jiného než si najít jiné místo a znovu se namáhat. Čas už ale takévelmi pokročil. Hodiny na druhém konci sálu, jejichž ručičky se daly pro kouř taktak rozeznat,jen když se člověk dobře podíval, ukazovaly už devět pryč. Jinde u bufetu byla však tlačeniceještě větší než na tom trochu odlehlém místě, kde byl Karel předtím. Kromě toho se sál spřibývajícím večerem víc a víc naplňoval. Neustále přicházeli hlavním vchodem s velkýmpovykem noví hosté. Na mnoha místech hosté odklidili jídlo z bufetu, jako by tu byli pány oni,