AMERIKA Franz Kafka

sebemenší pozornost, nebudu pro vás moci už nic udělat. A oči musíte mít otevřené,nemohu vás tu vodit jako člověka na smrt nemocného.“„Udělám všechno, co považujete za správné,“ řekl Robinson, „ale sám mě asi sotvadokážete vést. Nemohl byste ještě dojít pro Renella?“„Renell tu není,“ řekl Karel.„Ach, pravda,“ řekl Robinson, „Renell je s Delamarchem. Ti dva mě přece za vámi poslali. Jáuž si všecko pletu.“ Karel využil této samomluvy i dalších Robinsonových nesrozumitelnýchřečí a postrkoval Robinsona kupředu. Šťastně se dostali až k rohu, odkud vedla poněkudslaběji osvětlená chodba k ložnici liftboyů. Jeden z liftboyů proti nim právě prudce vyběhl autíkal kolem nich dál. Jinak se až dosud setkali s lidmi, kteří nebyli nebezpeční; mezi čtvrtoua pátou hodinou bylo totiž nejklidněji a Karel dobře věděl, že nepodaří-li se mu odstranitRobinsona teď, nebude na to za svítání, až začne denní provoz, už vůbec pomyšlení.Ve společné ložnici se právě konala na druhém konci sálu velká pranice nebo nějakýpodobný podnik, bylo slyšet rytmické tleskání, vzrušený dupot a sportovní výkřiky. V tépolovině sálu, v níž byly dveře, bylo vidět na postelích jen několik málo tvrdošíjných spáčů,hoši většinou leželi na zádech a strnule hleděli do vzduchu, tu a tam někdo vyskočil zpostele, oblečený či neoblečený, tak, jak právě byl, aby se podíval, co se děje na druhémkonci. Karel tedy dovedl Robinsona, který se zatím rozchodil, celkem nepozorovaně kRenellově posteli. Byla velmi blízko u dveří a naštěstí nebyla obsazena, kdežto v jeho vlastníposteli, jak z dálky viděl, spal klidně jiný hoch, kterého vůbec neznal. Robinson ihned usnul,jakmile pod sebou ucítil postel - jedna noha se mu ještě klátila z postele. Karel mu přetáhlpřikrývku vysoko přes obličej a myslil, že má alespoň pro nejbližší dobu po starosti. Robinsonse jistě nevzbudí před šestou ráno, a do té doby tu Karel zase bude, a pak, snad už sRenellem, vymyslí, jakým způsobem by odtud Robinsona dostal. Vyšší orgány prohlíželyložnici jen výjimečně, liftboyové už před lety prosadili, že byla zrušena všeobecná inspekce,dříve obvyklá, ani po této stránce se tedy neměl čeho obávat.Když Karel zase přišel k výtahu, viděl, že jeho i sousedův výtah právě vyjely. Znepokojenčekal, jak se to vysvětlí. Jeho výtah sjel dolů dříve a vystoupil z něho hoch, který předchvilkou běžel chodbou.„Kdepak jsi byl, Rossmanne?“ zeptal se. „Proč jsi odešel? Proč jsi to nehlásil?“„Ale vždyť jsem přece řekl, že mě má chvilku zastupovat,“ odpověděl Karel a ukázal nahocha od sousední zdviže, který právě přicházel. „Já jsem ho přece také zastupoval dvěhodiny v největším provozu.“„To je všechno v pořádku,“ řekl oslovený hoch, „ale přece to nestačí. Copak nevíš, že se isebekratší nepřítomnost ve službě musí hlásit v kanceláři vrchního číšníka? Na to přece tadymáš telefon. Já bych za tebe milerád zaskočil, ale víš sám, že to není jen tak. Před oběma