AMERIKA Franz Kafka

Vrchní vrátný pohlédl s nápadnou přísností na vrchní kuchařku, neboť dobře poznal, že onaje příčinou příliš mírného jednání.„Teď jdi k Bessovi, převlékni se, odevzdej Bessovi livrej a odejdi ihned, ale ihned z domu.“Vrchní kuchařka zavřela oči, jako by tím chtěla Karla uklidnit. Zatím co se ukláněl narozloučenou, letmo zahlédl, jak vrchní číšník jakoby potají vzal vrchní kuchařku za ruku apohrával si s ní. Vrchní vrátný doprovodil Karla těžkými kroky až ke dveřím, nenechal ho uždveře zavřít, nýbrž sám je ještě podržel otevřené a vykřikl za Karlem: „Za čtvrt minuty ať těvidím, jak jdeš kolem mne v hlavní bráně! Pamatuj si to!“Karel si pospíšil, jak mohl, jen aby se vyhnul mrzutosti u hlavní brány, ale všechno šlomnohem pomaleji, než chtěl. Nejdřív se mu nepodařilo hned najít Bessa a teď, v doběsnídaně, bylo všude plno lidí, potom se ukázalo, že si jeden hoch vypůjčil Karlovy starékalhoty, a Karel musil prohledat stojany na šaty skoro u všech postelí, než ty kalhoty našel,takže uplynulo asi pět minut, než se Karel dostal k hlavní bráně. Právě před ním šla jakásidáma uprostřed čtyř pánů. Všichni šli k velkému autu, jež na ně čekalo a jehož dveře užotevřel lokaj dokořán, levou paži, kterou měl volnou, strnule upažil, což vypadalo velmislavnostně. Ale Karel marně doufal, že nepozorovaně proklouzne ven za touto vznešenouspolečností. Už ho chytil vrchní vrátný za ruku a vtáhl ho k sobě mezi dvěma pány, ježpoprosil za prominutí.„To že bylo čtvrt minuty?“ řekl a podíval se na Karla úkosem, jako by pozoroval špatně jdoucíhodinky. „Jen sem pojď,“ řekl pak a vedl ho do velké vrátnice, kterou si Karel sice už dlouhochtěl jednou prohlédnout, ale do níž teď vstupoval jen s nedůvěrou, postrkován vrátným. Byluž ve dveřích, když se obrátil a pokusil se vrátného odstrčit a uniknout.„Ne, ne, vchází se tudy,“ řekl vrchní vrátný a obrátil Karla.„Vždyť jsem už propuštěn,“ řekl Karel a mínil tím, že mu v hotelu nemá už nikdo co poroučet.„Dokud já tě držím, nejsi propuštěn,“ řekl vrátný, což ovšem bylo také správné.Karel konečně neměl ani důvod, proč by se vrátnému bránil. Neboť co se mu mohlo ještěstát? Nadto stěny vrátnice byly výhradně z obrovských skleněných tabulí, kterými bylozřetelně vidět množství lidí hrnoucích se proti sobě dvoranou, jako by člověk byl přímo mezinimi. Ba, zdálo se, že v celé vrátnici není kout, kde by bylo možno se skrýt před očima lidí.Ačkoli ti lidé venku měli zřejmě napilno, neboť se prodírali kupředu se vztaženou paží askloněnou hlavou, s číhajícíma očima a s vysoko zdviženými zavazadly, neopomenul přestotéměř nikdo pohlédnout do vrátnice, neboť za jejími skly byla vyvěšena oznámení a zprávy,jež byly důležité jak pro hosty, tak pro hotelový personál. Kromě toho byl však také ještěpřímý styk mezi vrátnicí a dvoranou, neboť u dvou velkých posouvacích oken sedělidva vrátní a byli neustále zaměstnáni tím, že udíleli informace o nejrůznějších záležitostech.Tito lidé byli přímo přetíženi a Karel byl přesvědčen, že se vrchní vrátný, jak ho znal, přisvém služebním postupu těmto místům vyhnul. Tito dva informátoři měli - zvenčí si to člověk