AMERIKA Franz Kafka

„To jsem si hned myslil,“ řekl Karel.„Stojí za podívanou,“ řekl sluha, „nebýt jí, nebyl by asi pan Mack ten dům koupil.“„Pan Mack?“ zeptal se Karel. „Myslil jsem, že dům patří panu Pollunderovi?“„Zajisté,“ řekl sluha, „ale pan Mack měl přece hlavní slovo při té koupi. Vy pana Mackaneznáte?“„Znám,“ řekl Karel. „Ale v jakém vztahu je k panu Pollunderovi?“„Je to slečnin ženich,“ řekl sluha.„To jsem ovšem nevěděl,“ řekl Karel a zastavil se.„To vás tolik udivuje?“ zeptal se sluha.„Chci si to jen srovnat v hlavě. Když člověk nezná tyhle vztahy, může se dopustit nejhoršíchchyb,“ odpověděl Karel.„Jen se divím, že vám o tom nic neřekli,“ řekl sluha.„Opravdu,“ řekl Karel zahanben.„Myslili si asi, že to víte,“ řekl sluha, „není to přece žádná novinka. Jsme ostatně na místě,“ aotevřel dveře. Za nimi byly příkré schody, vedoucí kolmo k zadním dveřím jídelny, jež bylaprávě tak jasně osvětlena, jako když přijeli.Než Karel vstoupil do jídelny, odkud bylo slyšet hlasy pana Pollundera a pana Greena stejnětak jako asi před dvěma hodinami, řekl sluha: „Přejete-li si, počkám tu na vás a odvedu váspak do vašeho pokoje. Je přece jen obtížné vyznat se tady hned první večer.“„Nevrátím se už do svého pokoje,“ řekl Karel a nevěděl, proč zesmutněl při těchto slovech.„Tak zlé to nebude,“ řekl sluha, usmál se poněkud povzneseně a poklepal mu na rameno.Vyložil si asi Karlova slova tak, že Karel má v úmyslu zůstat celou noc v jídelně, bavit se spány a popíjet s nimi. Karel se teď nechtěl zpovídat, mimo to si myslil, že by mu sluha, kterýse mu zamlouval lépe než ostatní zdejší sluhové, mohl potom ukázat, kudy se jde do NewYorku, a proto řekl: „Chcete-li tu počkat, tak je to od vás jistě velmi laskavé a já vaši nabídkuvděčně přijímám. Každopádně vyjdu za chviličku ven a řeknu vám, co budu dál dělat. Myslímsi, že budu ještě potřebovat vaši pomoc.“ „Dobrá,“ řekl sluha, postavil lucernu na zem a sedlsi na nízký podstavec, který byl prázdný, což asi také souviselo s přestavbou domu.„Počkám tu tedy. Tu svíčku můžete u mne také nechat,“ řekl ještě sluha, když Karel chtěl jítdo sálu s hořící svíčkou.„Jsem to ale roztržitý,“ řekl Karel a podal sluhovi svíčku. Sluha jenom přikývl, a nebylo znát,stalo-li se tak vědomě či pokývl-li hlavou, když si rukou hladil vousy.Karel otevřel dveře, ty hlasitě zadrnčely, aniž za to mohl, neboť byly z jediné skleněné tabule,jež se téměř prohnula, když někdo prudce otevřel a vzal přitom jen za kliku. Karel jepolekaně pustil, neboť chtěl zrovna vstoupit zvlášť tiše. Neobrátil se už, ale povšiml si ještě,jak sluha, který zřejmě vstal ze svého podstavce, dveře opatrně a neslyšně zavřel.