AMERIKA Franz Kafka

Karel se na rozloučenou uklonil, chtěl se potom rozloučit také s druhým pánem, ale ten už seprocházel po plošině, dívaje se vzhůru, jako by byl se svou prací úplně hotov. Zatím co Karelsestupoval, byla vedle schodiště vytažena vývěsní tabule s nápisem: „Negro, technickýzaměstnanec.“Poněvadž to všechno mělo řádný průběh, nebyl by už Karel ani tolik litoval, kdyby se natabuli bylo objevilo jeho skutečné jméno. Všechno bylo zařízeno dokonce nadmíru pečlivě,neboť dole u schodiště už Karla očekával sluha a připevnil mu pásku na paži.Když Karel paži zdvihl, aby se podíval, co stojí na pásce, byl tam úplně správný nápis„Technický zaměstnanec“.Ať už teď Karla dovedou kamkoli, napřed chtěl Fanny ohlásit, že všechno šťastně dopadlo.Ale ke své lítosti se od sluhy dověděl, že andělé i čerti už odcestovali na další místo, kam seměla odebrat náborová skupina, aby tam oznámili, že skupina přijede druhý den.„Škoda,“ řekl Karel, bylo to první zklamání, které v tomto podniku zažil, „měl jsem mezianděly jednu známou.“„Shledáte se s ní v Oklahomě,“ řekl sluha, „teď ale pojďte, jste poslední.“Vedl Karla podle zadní stěny pódia, na němž předtím stáli andělé; teď tam byly už jenomprázdné podstavce. Ale Karlova domněnka, že by bez hudby, kterou tu provozovali andělé,přišlo více uchazečů, ukázala se nesprávná, neboť před pódiem teď už nestáli vůbec žádnídospělí, jen několik dětí se pralo o dlouhé bílé péro, jež asi vypadlo některému andělu zkřídla. Jeden hoch je držel do výše, ostatní děti mu chtěly jednou rukou sehnout hlavu adruhou sahaly po péru.Karel ukázal na děti, ale sluha se ani nepodíval a řekl: „Pojďte rychleji, trvalo to velmi dlouho,než jste byl přijat. Měli snad nějaké pochybnosti?“„Nevím,“ řekl Karel udiveně, ale nevěřil tomu. „I když jsou okolnosti sebejasnější, najde sevždycky někdo, kdo chce svým bližním dělat starosti.“ Ale velká tribuna pro diváky, k níž teďpřišli, vypadala tak přívětivě, že Karel brzo zapomněl sluhovu poznámku. Na této tribuněstála totiž velká dlouhá lavice, pokrytá bílým ubrusem, všichni, kdo byli přijati, seděli zády kzávodišti na lavici o řadu níž a byli hoštěni. Všichni byli veselí a vzrušení, a právě když Karelnepozorovaně jako poslední přisedl na lavici, mnozi povstali, pozvedli sklenice a jedenpronesl přípitek vedoucímu desáté náborové skupiny a nazval ho „otcem těch, kdo hledajímísto“. Kdosi upozornil, že lze vedoucího vidět také odtud, a opravdu bylo nepříliš dalekovidět soudcovskou tribunu se dvěma pány. Všichni teď pozdvihovali sklenice tímto směrem,také Karel vzal sklenici, jež stála před ním, ale ať volali sebehlasitěji a ať se sebevíc snažilina sebe upozornit, nic nenasvědčovalo tomu, že si na soudcovské tribuně té ovace všimlinebo alespoň hodlali všimnout. Vedoucí se opíral v rohu jako předtím a druhý pán stál vedleněho s rukou na bradě. Poněkud zklamáni si zase sedli, tu a tam se ještě někdo otočil ktribuně rozhodčích, ale brzo se už zabývali pouze hojným jídlem; podávala se velká drůbež,