AMERIKA Franz Kafka

spánku spáče, když leželi k němu obráceni. Trochu se sice ještě převalovali, ale nakonecnevěděli co jiného počít než také rozsvítit a zahrát si se sousedem, který se rovněž probudil.A všechny dýmky ovšem zase dýmaly. Bylo tu také několik hochů, kteří chtěli spát stůj costůj - Karel patřil většinou mezi ně - ti nepokládali hlavu na polštář, nýbrž si ji polštářempřikrývali nebo se do něho zachumlali. Ale jak má člověk spát, když nejbližší soused vstaneuprostřed noci, aby se před službou ještě trochu pobavil ve městě, když šplíchá vodou ahlučně se myje v umyvadle, které stojí v hlavách naší postele, když si nejen s rámusemobouvá boty, ale i podupává, aby se do nich lépe dostal - skoro všem byly boty těsné, ačkoliměly americký tvar. Jak spát, když soused nakonec zjistí, že mu chybí nějaká maličkost vevýstroji, a stáhne polštář ze spáče, který je pod ním ovšem už dávno vzhůru a čeká jenom nato, aby se na rušitele vrhl? Vždyť všichni byli také sportovci a mladí, většinou silní hoši, kteřísi nechtěli dát ujít žádnou příležitost k sportovním cvikům. A když někdo v noci vyskočil,probuzen velkým rámusem z nejlepšího spánku, mohl být jist, že najde na podlaze vedle svépostele zápasící dvojici a že v prudkém světle spatří znalce boxu stojící v košili a vespodkách na všech postelích kolem dokola. Jednou při takovém nočním boxerském zápasupadl jeden ze zápasníků na spícího Karla, a když Karel otevřel oči, první, co uviděl, bylakrev, jež tekla chlapci z nosu a potřísnila všechny povlaky dřív, než se tomu dalo zabránit.Často strávil Karel skoro celých dvanáct hodin tím, že se pokoušel vyzískat několik hodinspánku, i když ho také velmi lákalo zúčastnit se zábavy s ostatními. Ale vždycky se muzdálo, že všichni ostatní mají před ním v životě náskok, který on musí vyrovnat horlivějšíprací a trochou odříkání. Ačkoli mu tedy hlavně kvůli práci velmi záleželo na spánku,nestěžoval si ani vrchní kuchařce, ani Tereze na poměry v ložnici, neboť předně je všichnitěžce snášeli, aniž si na ně vážně stěžovali, a pak to trápení v sále nezbytně patřilo k jehoúdělu liftboye, jejž vděčně přijal z rukou vrchní kuchařky.Jednou týdně při střídání směny měl čtyřiadvacet hodin volna a využil je zčásti k tomu, abyvykonal jednu dvě návštěvy u vrchní kuchařky a aby vyčíhal Terezu v jejím strozevyměřeném volnu a zběžně s ní pohovořil kdekoliv, v nějakém koutku, na některé chodbě ajen zřídka v jejím pokoji. Někdy ji také doprovázel na jejích pochůzkách městem, kterémusila vždy vyřídit velmi spěšně. Tehdy skoro běželi k nejbližší stanici podzemní dráhy,Karel s její taškou v ruce, cesta uběhla mžikem, jako by nějaká síla bez jakéhokoli odporupoháněla vlak k cíli, už z něho vystoupili, a místo aby čekali na výtah, který jim byl přílišpomalý, vyběhli po schodech nahoru. Objevila se velká náměstí, z nichž se hvězdicovitěrozbíhaly ulice, a provoz, který se přímočaře valil ze všech stran, se proměnil ve vřavu. AleKarel a Tereza spěchali těsně vedle sebe do rozličných kanceláří, prádelen, skladišť aobchodů, kde musili projednávat objednávky nebo stížnosti, které sice nebyly zvlášťvýznamné, ale nedaly se tak snadno vyřídit telefonicky. Tereza brzy zpozorovala, že Karlovupomoc při tom nelze podceňovat, že naopak dokáže mnohé věci hodně urychlit. Kdykoli ji