AMERIKA Franz Kafka

stát a nedával pozor, pocítil najednou na svém těle, jak jí zase přibývá sil, a vtom už se muvymkla, uchopila ho obratným hmatem, odrážela jeho nohy postojem podle jakési cizokrajnézápasnické techniky a strkala ho před sebou ke zdi, dýchajíc přitom s nádhernoupravidelností. U zdi však byla pohovka, na tu Karla položila, ani se k němu příliš nesklonila ajen řekla: „Teď se hni, jestli můžeš.“„Ty vzteklá kočko,“ dokázal Karel právě ještě ze sebe vyrazit v návalu vzteku a studu. „Tyses zbláznila, ty vzteklá kočko!“„Dej si pozor na to, co povídáš,“ řekla, sjela mu jednou rukou ke krku a začala ho tak silněškrtit, že Karel nemohl dělat nic jiného než lapat po vzduchu, druhou ruku zatím přiblížila kjeho tváři, jakoby zkusmo se jí dotkla, odtahovala pak ruku pořád dál a mohla nechat každouchvíli dopadnout políček.„Co by se stalo,“ zeptala se přitom, „kdybych tě za trest za tvé chování vůči dámě poslaladomů s pořádnou fackou? Možná, že by ti to prospělo na tvé další cestě životem, i když by tozrovna hezká vzpomínka nebyla. Je mi tě líto a jsi docela hezký chlapec, a kdyby ses bylnaučil džiu-džitsu, byl bys asi nařezal ty mně. Přesto přese všecko - přímo strašně mě tosvádí, abych tě zpolíčkovala, jak tu teď tak ležíš. Budu toho asi litovat; ale kdybych toudělala, říkám ti už teď, že to udělám téměř proti své vůli. Potom se ovšem nespokojíms jedním políčkem, nýbrž budu tě bít zprava i zleva, až ti opuchnou tváře. A ty jsi možnáčestný muž - skoro bych to věřila - a nebudeš chtít dál žít po těch políčcích a sprovodíš se zesvěta. Ale proč ses tedy ke mně tak choval? Nelíbím se ti snad? Nestojí to za to jít do méhopokoje? Dej pozor! Teď už jsem ti téměř mimoděk jednu vrazila. Jestli snad ještě dnes z tohotakhle vyvázneš, chovej se příště slušněji. Nejsem tvůj strýc, kterému můžeš vzdorovat.Ostatně tě chci ještě upozornit, že si nesmíš myslit, že jsi na tom z hlediska cti stejně jako poskutečném výprasku, když tě teď pustím a neuhodím. Kdyby sis to snad myslil, pak bych tipřece jen raději doopravdy nabila. Co asi řekne Mack, až mu to všechno povím?“Jak si vzpomněla na Macka, pustila Karla a v jeho nejasných myšlenkách připadal mu Mackjako osvoboditel. Cítil ještě chvilku Klářinu ruku na krku, bránil se tedy ještě trochu a potomležel klidně.Vyzvala ho, aby vstal, on neodpověděl a nehýbal se. Klára kdesi rozsvítila svíčku, pokoj serozjasnil, na stropě se objevil modrý klikatý vzor, ale Karel zůstal ležet na pohovce s hlavouopřenou o polštář, jak mu ji Klára položila, a nepohnul jí ani o vlásek. Klára přecházela popokoji, sukně jí šustila kolem nohou, potom zůstala dlouhou dobu stát, pravděpodobně uokna.„Už ses vytrucoval?“ zeptala se pak.Karel těžce nesl, že si nemůže odpočinout v tomto pokoji, který mu pan Pollunder přecevykázal pro tuto noc. To děvče tady pobíhá, zastavuje se a mluví, a on jí přece má takvysloveně dost. Rychle spát a dostat se odtud, to je jeho jediné přání. Nechce už vůbec do